| |
 |
REPORTÁŽ - VOTVÍRÁK MILOVICE (12.6.) |
17.06.2010 |
Po pátečním hraní na menší soukromý akci nás v sobotu čekala hodně velká akce veřejná, když jsme jeli hrát na mega open air festival Votvírák. Na něj vloni přišly desetitisíce lidí, snad nějakých sto tisích, čemuž se ostatně nelze divit, když bylo na takovou spoustu skvělých kapel vlezný zdarma, a tak vytvořil svojí návštěvností rekord mezi festivaly. Letos však pořadatel udělal menší změnu a vybíral vstupné, byť symbolické - přeci jen stokoruna v předprodeji, to je opravdu sranda. Nicméně se tímto krokem projevila taková ta typická lidská povaha, protože když už akce nebyla zadarmo, počet návštěvníků rapidně klesl a dorazilo jich "jenom" čtyřicet tisíc. I tak byl ale festival jako vždy super a se skvělou dramaturgií, profi přístupem a skvělou organizací a už nějaký ten rok tak patří mezi český velký top open air festy - report z musicfoto.net i s fotkama (jsme tu zmíněni a zobrazeni i my) najdete ZDE. My se na hraní v Milovicích těšili velice, ale koncert na letošním Votvíráku, kdy jsme měli před naší TV PUBLIC stage plno několika tisíci fans a dvakrát přidávali, byl naprosto nad naše očekávání - ostatně video z YouTube TADY, které někdo z fans natočil mluví za vše ;-) |
| Na místě jsme měli být ve čtyři hodiny, takže jsme si naplánovali spicha před zkušebnou před druhou hodinou posíleni o druhýho bedňáka Hanse, protože přeci jen na velký festy radši jezdíme v pěti. Věci už byly vynošený na chodbě, pročež se to vše doplnilo jen o dvě reprobedny, který jsme v pátek nebrali, naložilo a v tropickým vedru jsme frčeli zadem směr Praha a pak po dálnici na Mladou Boleslav, kde jsme po odbočce na Benátky nad Jizerou zdárně dojeli na letiště Boží dar u Milovic. Tady jsme stejně jako minule nejdřív špatně zabočili, ale druhý pokus se už povedl a my projížděli depresivním bývalým vojenským prostorem k areálu festivalu. P.P.Cvok vyřídil akreditace a už jsme parkovali v backstage naší scény, která se nacházela defacto hned za vjezdem pro kapely a akreditační buňkou. Vyskákali jsme z auta a šli omrknout co a jak, poněvadž jsme měli fůru času. Ještě se ani nechystalo Schodiště hrající před námi, takže jsme vyrazili na prohlídku festu nasát jeho atmosféru a vůbec to celý okouknout. Na první pohled tu bylo o hodně míň lidí než vloni, byť jich tu pořád byly i tak kvanta. Na vedlejší menší scéně jsme se pozdravili s našimi kamarády z Projektu parabelum, hecli kytaristu Sakalu a pak se šli pomalu chystat na vykládku a takový ty přípravy před setem. Erární bedňáci nám pomohli vše vytahat na plac za pódiem, kde jsme apáru roztřídili, když Franky začal na pojízdný rampě vzadu stavět škopky, na jednu stranu šel kytarový aparát a všechny věci P.P.Cvoka na druhou pak basový aparát a Sváťový špurky. Schodiště začalo hrát, my si to tak nahrubo nachystali a zatímco zvukaři drátovali Frankyho bicí soupravu, Ukřik s Hansem vybalili po tý straně pódia, kde sem přicházeli diváci, polní sváťostánek s distrem. Sám boss jim ho šel pomoci připravit a zkontrolovat, aby vše bylo správně a po převlíkačce v autě, když jsme ani nevyužili vzdálenou šatnu v mobilní buňce, jsme byli připravení hned po skončení setu Schodiště naběhnout na pódium a začít se chystat. Ač se pár desítek věrných fans Schodiště snažilo vyvolat přídavek, ten se nakonec nekonal a už tu byli technici a bedňáci a jak mravenci odnášeli a odváželi apáru z pódia, kam lifrovali naší. Pojízdný prakťák s bicími, vedle něj naše dvě věže a vše to bylo v cuku letu, že jsme byli se vším hotovi daleko dříve než jsme měli vymezený čas. Zkouška zvuková byla předzvěstí fantastickýho zvuku nejen dole pod pódiem, ale hlavně nahoře a my po chvilce přemýšlení, jestli počkáme na ofiko výkop nebo začneme o něco dřív, spustili s pár minutami k dobru úvodním Největší z nul. Před námi už bylo přeci jen několik set fans a další přicházeli, takže nebylo co řešit a my tam sypali jeden kousek za druhým. Lidí vzápětí s ofiko začátkem rapidně přibylo a zase chodili další a další, že už to byly tisíce fans, kteří byli rozprostřeni všude před námi a po stranách až dozadu ke zvukaři - prostě úžas a pohled božský. Co víc jsme si mohli přát, než publikum z několika tisíc lidiček, kteří nám vytvořili fantastickou atmosféru, po každým songu nás odměňovali mocnými ovacemi, zpívali s námi, vpředu pogovali, pařili, tančili a skákali a k tomu parádní zvuk. Však jsme si to taky náležitě užívali a po velkém pódium běhali a skákali a ve skvělý náladě blbli, povídali a žvanili, že došlo i na takový ty kecy tzv.lubrikační, který na větších fesťákách nebývají, ač je třeba podotknout, že bylo kolikrát naše počínání legrační i bez povídání. Třeba P.P.Cvok hrající s vhozenými slunečními brýlemi s jedním sklíčkem, Sváťa zpívající sbory Protidavový se žvárem, který tu P.P.Cvok nalezl u odposlechu a vůbec všechny ty dobíhačky k mikrofonům a taneční kreace byly takový sebeironický :-) Vrcholem všeho byla Činčila s jednou slokou navíc, když se Sváťa, jenž hraje v devadesáti procentech se zavřenýma očima, nechal neprofesionálně rozhodit davem slečen v předních řadách, jichž tu bylo vskutku požehnaně, a druhá sloka tak zazněla k pobavení všech dvakrát. Přehráli jsme všechny zásadní festivalový songy a pořád bylo co hrát a pořád nějak byl čas na další kousky. Sluníčko sice nesvítilo, ale vedro bylo i tak pekelný a z nás se lilo o sto šest, tím spíš jak jsme pořád běhali a blbli. Po nás hrající Šatlava se nějak někde zpozdila a tak nám stagemanager několikrát kynul, ať ještě hrajeme, čímž vždy Sváťa vybídl dav k potlesku pro nejhodnějšího stagemanagera a ten pokaždé sklidil aplaus. Set gradoval s předposledním Slaným a posledním Černobílým světem, jehož nápěv zpívalo těch pár tisích lidí z plných hrdel, že to byla fantazie naprostá - viz. TADY a stejně tak následně vyvolaný přídavek, který přišel hecnout moderátor. Po přídavku jsme se loučili, ale ovace nebraly konců, publikum skandovalo a vyvolávalo si ještě jednu písničku, takže ještě jedno hecnutí davu moderátorem, jeho skvělý přeřeknutí a přejmenování našeho ansáblu na divoký nasazení a poněvadž Šatlava ještě nebyla připravená (říká se, že výsadou hvězd je jezdit včas, tak co k tomu dodat...), dali jsme ještě Za hranice na samotný závěr. Ještě jedna děkovačka, rozloučení a už nám bedňáci odlifrovali všechny věci na stranu scény a my to vše pomalu pobalujíce vydýchávali fyzicky hodně náročný, ale naprosto parádní koncert. Zatímco Sváťa vdechl celou litr a půlku jemně perlivý vody, už přišli malej a velkej čili Hans s Ukřikem se značně prořídlým distrem a vrhli se na balení a nakládání. My si mezitím vylíčili zážitky z hraní, koupili nějaký ten drink, vyřídili žold a jen naši bedňáci naložili, chystali jsme se vyrazit do jižních Čech, kde jsme měli hrát od jedenácti večer po Sto zvířatech na letním parketu v Želči u Tábora. Zrovna, když šel Sváťa vyhodit před jízdou petláhve, volal mu pořadatel ze Želče, že se areálem prohnala bouřka a koncert se ruší. Netěšilo nás to, ale když jsme potom viděli fotky - mrkněte ZDE, byli jsme z toho v šoku a pořadatele upřímně litovali. A tak jsme naskákali do auta, rozloučili se a vyrazili domů, kde jsme byli krásně brzo. Vykládka a tradá domů - takovýhle návraty jsou vždycky vítaný. Milovický Votvírák byl opět a znovu super, tentokrát rozhodně nejlepší a my strašně moc děkujeme všem těm několik tisícům našim fans, kteří nás přišli podpořit pod pódium - byli jste úžasní, děkujeme :-) |
|
| «« zpět na všechny novinky |
|
