| |
 |
REPORTÁŽ - BUDIŠOV U TŘEBÍČE (11.6.) |
17.06.2010 |
Na druhý červnový víkend byl nejdřív a původně domluven milovický Votvírák a letní parket v Lesné u Pelhřimova, jenže ten se pak přesunul na srpen, a to v době už dost pozdní na shánění jiný akce, a nám tak najednou vyvstal pátek, na který jsme najednou neměli žádný hraní. No ale protože jsme se už někdy zkraje roku bavili s naší kamarádkou a pořadatelkou akcí na Třebíčsku Nikolou, že by ráda, abychom jí zahráli na oslavě jejich narozenin, který má v polovině června, slovo dalo slovo a my jeli v pátek 11.června do Budišova u Třebíče zahrát na soukromou oslavu narozenin :-) Těšili jsme se na pohodovou akcičku, kde bude fůra jídla a pití a jediný, co jsme řešili byl vhodný výběr repertoáru, resp. obavy, aby nám stačil dostatek melodičtějších, středně rychlých a pomalejších songů. Přeci jen mezi desítkami pozvaných nebyly jen mladší ročníky. Náš playlist se však ukázal jako hodně rozmanitý :-) |
| Protože jsme na akci hráli sami a víceméně bylo na nás, kdy začneme, a navíc jsme si akci zvučili, nemuseli jsme nikam spěchat, takže klídek. Náš příjezd byl avizován na osmou, takže jsme měli sraz v pět, kdy jsme ve třech naložili zredukovanou apáru, když jsme nechávali doma jednu basovou a jednu kytarovou bednu, ovšem na druhou stranu jsme brali naší zpěvovou aparaturu plus mikrofony a stojánky, takže to vyšlo tak nějak na stejno. Po nakládce jsme jeli do Prahy, kde jsme u letiště vyzvedli Frankyho a za poslechu nový Tublatanky a následně Pešatorových AC/DC, který nás všechny skoro zničili stejně jako fůra nebezpečných víkendových řidičů, což jsme všichni svorně komentovali slovy, že dneska vyrazili opravdu všichni č...áci, dojeli něco po osmý zdárně do Budišova. Už jsme tu kdysi ve zdejším kulturáčku hráli, takže si kromě paměť pozbývajícího Sváti všichni cestu pamatovali a už jsme vykládali všechny věci zadním vchodem na pódium, kde právě probíhalo narozeninové karaoke. Po přivítání s hostitelkou už jsme dostali první pivka a byli pobízeni, abychom jedli a pili, co hrdlo ráčí, což my sice můžem, ale zase máme smysl pro povinnost Sváťou léty cepovanou, a tak jsme nejdřív vše postavili a nachystali k hraní. Po Pešatorových experimentech s odposlechem, který jsme nakonec táhli nazdařbůh zbytečně, neboť jsme ho v propojení s panem Yamahou zpěvovým nerozchodili, proběhla zvukovka a chvíli po ní jsme po převlíkačce šli odehrát první setík. Domluvili jsme se, že dáme dvě pětačtyřicetiminutovky a jak jsme řekli, tak jsme udělali. Celá oslava narozek se nesla ve stylu hipies a drtivá většina přítomných taky tak byla oblečena. Když jsme pak spustili, bylo to místy legrační, jak některý pánové v parukách a oblečkách květinových dětí pod pódiem pařili. Udělali jsme si pohodový zvuk do sálu i na pódiu a prvním pásmem mixu songů best of a písní na Nikolčiný přání přejeli první setík, během něhož jsme na pódiu oslavenkyni popřáli a předali dary. Pod pódiem tančily dvě desítky přítomných, další seděli, poslouchali a konzumovali a bylo to takový pohodový, že jediným negativem bylo pekelný vedro, který v sále panovalo. Zajímavostí bylo, že jsme při písních na přání hráli Černobílý svět už jako čtvrtou píseň, což jest vskutku raritkou, ale když to tak oslavenkyně chtěla, nemohli jsme nevyhovět. V mezipauze pokračovalo na pódiu karaoke a bylo hodně drsně falešný, když alkohol v krvi slavících kamarádů a kamarádek udělal svý. My mezitím u stolů s rautem tláskali pátý přes devátý, popíjeli, smáli se karaoke a domlouvali na tom, který klidnější songy nám zbyly do druhý půle setu. Ten se rozjížděl pomaleji než ten první, ale pak se zase pařilo a tančilo, opět hrálo na přání oslavenkyně a my dali ještě jednou Černobílý svět, který si Nikola za obrovského zájmu všech přítomných hostů zapěla spolu s námi. Druhá pětačtyřicetiminutovka utekla jako nic, ještě přídaveček a pak rychle všechno pobalit a konzumovat. Než jsme dohráli, Ukřik se nám pěkně nalil - když jsme začínali, nosil si s sebou litrovou láhev vodky Božkov, v tu dobu ještě plnou. Po našem hraní bylo již jen něco málo na dně. Inu to je Ukřik. Když jsme si pobalili věci a poslali ho naložit, okamžitě si zotročil několik pomocníků, což on umí velmi dobře, takže oni nosili a Ukřik jen poroučel a nakládal. My se dosyta najedli a napili, pokecali, dostali výslužku, rozloučili se s Nikolou a ostatními a něco po půlnoci vyrazili zpět. Nalitý Ukřik byl nepříjemňák a mnoho nechybělo, aby zase proběhl soud. Polehčující okolností však bylo, že tentokrát Ukřik sloužil za jídlo a pití, takže jsme mu ty litry piv a lihu přáli, nehledě na to, co vyloudil a kořistil. Do Slanýho jsme dorazili v půl třetí, vyložili věci na chodbu, aby nebyly přes den v autě v tom pekelným tropickým vedru, který poslední dny panovalo a šli na kutě - přeci jen nás čekal v sobotu dvoják. Hraní na narozkách bylo příjemným zpestřením - ještě nás letos podobných akciček pár čeká :-) |
|
| «« zpět na všechny novinky |
|
