| |
 |
REPORTÁŽ - BARVY LÉTA PODĚBRADY (24.7.) |
26.07.2010 |
Ráno jsme měli na penziónu Gasthaus budíček už v sedm ráno, neboť jsme si naplánovali v půl osmý vyrazit. Bylo to sice vražedný, ale víceméně nutný, poněvadž přejezd na Barvy léta do Poděbrad byl podle plánovače na pět hodin plus ona hoďka rezervy k dobru. Počasí na dalekou cestu však bylo ideální, pěkně pod mrakem a hlavně podstatně chladněji než minulý den a tím pádem dýchatelno. Sice to hrozilo, že každou chvíli bude pršet, ale to nám v těchto končinách bylo víceméně jedno. Měli jsme jen obavy, aby zase nepršelo v Poděbradech, neboť loňský zmoklý Barvy léta máme pořád ještě v paměti. Kupodivu se na žádnýho spáče nečekalo, ani Franky výjimečně nezdržoval, jak mívá ve zvyku, a my mohli přesně v půl osmý vyjet směr Poděbrady. |
| Cesta docela ubíhala, Sváťa si dával pozor, aby jel všude předpisově a my zase nedostali nějakou pokutu za totální banalitu jako třeba minulý pátek, a my si vychutnávali krajinu, tím spíš, když jsme museli absolvovat nějakou objížďku po okreskách, kam nás při uzavírce poslal se slovy:"Čo je páni..." hlídač přenosný značky zákazu vjezdu. Když jsme pak přejeli čáru a vjeli do Hodonína, všichni jsme si oddechli, že jsme zase "doma" a pak frčeli po dálnici D2 na Brno. Věčně hladový Ukřik zinicioval zastávku na snídani u Shellky, po níž jsme pak postupně vjeli do deště, který zkrápěl pomezí Čech a Moravy a my si v kraťasech a sandálkách připadali docela divně. Unavená osádka tak porůznu dospávala deficit a všichni se probrali až na žrací OMV u Jihlavy, kde jsme naplánovali oběd. Při našem štěsti jsme se nachomýtli do zájezdu starších Rusů, kteří neskutečně zdržovali, ale nakonec jsme se zdárně nadlábli a pokračovali v cestě deštivou dálnicí. Když se před námi objevila bouračka s dlouhatánskou kolonou, odbočili jsme na Kutnou Horu a po vedlejších silnicích pak před jednou hodinou přijeli k areálu festivalu. Byli jsme tu krásně brzo a protože měl festival hned zkraje desetiminutový skluz, museli jsme po akreditaci zaparkovat za areálem před kempem U jezera. Dohráli Muerti, spustili MZH, Ukřik s Hansem zatím vylepili plakáty Valníku a jak se začal chystat na svůj set Doctor P.P., vjeli jsme do backstage a s pomocí erárních bedňáků vyložili pod stříšku a na pódium, který bylo tentokrát podstatně větší než minule, což bylo jedině dobře. Lidí v areálu postupně přibývalo a když během produkce Doctora P.P. přestalo pršet, všem spadl kámen ze srdce. Sice bylo všude mokro a bláto, ale obloha se začala trhat stejně jako se roztrhl pytel s lidmi. My zkoukli kousek produkce Doctora, který nás z pódia pořád hlásil, šli se nachystat a převlíknout a po přídavku okamžitě vlítli se všemi našimi i erárními bedňáky na pódium, kde se kvaltovalo o sto šest, neboť bylo třeba postupně skluz eliminovat - takže opět "mechanici F1", a začali s přestavbou a následně zvukovkou. Stejně jako vloni zde si Franky v rámci úspory času nestavěl svoje škopky a my měli během deseti minut nazvučeno a mohli spustit. Několik set lidí v areálu se shluklo před pódium a zahustilo se mnohem víc než při předcházejícím Doctorovi a my tam za super zvuku začali sypat jeden kousek za druhým. Atmosféra byla super hned zkraje a postupně gradovala, přibývalo pogérů, kteří v divokým tanci v blátě vyhnali provokujícího růžovýho vyblejskanýho čisťoučkýho číratce-ortodoxa, jenž chvíli visel na zátarasu a něco zoufale a marně hlásil. Fans byli jako vždy zde skvělí, ti mladší pařili o sto šest, ti starší postávali za nimi, podupávali si, zpívali s námi a všichni nás po každým songu odměňovali potleskem a ovacemi mocnými, takže parádička. My tam sypali jednu za druhou, poněvadž čas nás docela tížil. Když nám totiž těsně před začátkem setu, kdy jsme ve 14:40 hodin střídali Doctory a ve 14:50 začali hrát, řekl stagemanager, že v 15:25 máme skončit i s přídavkem, bylo nám jasný, že na nás zase bude rovnán skluz, stejně jako vloni... Čas letěl jako šílený a než jsme se nadáli, aniž bychom stihli zahrát některý songy, bylo nám ukazováno, že ať dáme poslední písničku. Vynechali jsme tedy nuceně třeba tradiční předposlední Slaný a dali Černobílý svět, po kterém si skvělí fans ryčně vyskandovávali přídavek. Stagemanager sice nejdříve nechtěl, ale když do něj hučel Ukřik a pak i Sváťa, jenž se ptal, proč jsme hráli jen 35 minut místo avizovaných čtyřiceti a proč to zase na nás rovnají, byl nám ve finále dovolen. Zahráli jsme ještě song Nevím, poděkovali, rozloučili se a kvaltem se dekovali z placu, kde nás střídali N.V.Ú. A zatímco nám Ukřik pomáhal s věcmi, Hans se otáčel sváťostánku, kde převážně ti starší houfně nakupovali naše bestofky a DVDéčka. Ještě nějaká fotečka a podpis a už jsme balili, bychom po převlíkačce a přistavení vozu byli připravení k odjezdu. Protože jsme se rozhodli se ještě stavit ve Slaném a převlíknout se do teplejšího oblečení, abychom i na další akci v Bečově u Mostu nepůsobili v sandálkách a kraťasech jako exoti, hned po naložení jsme se se všemi v backstage rozloučili a ještě během setu N.V.Ú. vyráželi na zpáteční cestu. I přes uvíznutí v koloně v Praze na Čerňáku jsme dorazili před šestou hodinou do Slanýho, kde byl do čtvrt na devět velen rozchod. Poděbradský Barvy léta byly opět parádní a všem našim fans, kteří nám vytvořili tak skvělou atmosféru patří veliké díky! |
|
| «« zpět na všechny novinky |
|
