| |
 |
REPORTÁŽ - ROCK CAFÉ PRAHA UNPLUGGED (18.2.) |
21.02.2010 |
V pražském Rock Café, našem velmi oblíbeným klubu a nedávným častým místě našeho hraní v Praze, se už nějaký ten pátek nesmí koncertovat a ještě nějakou dobu se tu koncertovat smět nebude, poněvadž probíhá rekonstrukce spodního sálu, aby už byl definitivně úplně odhlučněn a nebyly stížnosti na provoz klubu. Nicméně provoz klubu jako takovýho přerušen nebyl, dále tu v horním menším sále probíhají divadelní představení a především akustický koncerty. O unpluggedu zde jsme sice uvažovali, ale vzhledem ke koncertnímu zápřahu a častýmu hraní v Praze na něj jaksi nebylo místo. Když nás ale kontaktovali kluci z SPS, kteří stejně jako my taky umí dát unplugged, jestli bychom nezahráli s nimi, protože jejich program nemají tak dlouhý, neváhali jsme, dohodli termín a předposlední únorový čtvrtek se těšili, že si cca po roce v Rock Café znovu zahrajeme. |
| Unplugged zkoušku jsme dali den předtím, kdy si Sváťa půjčil od Knacka z Deráčů kombíčko na kontrabas a oprášil akustickou baskytaru, P.P.Cvok donesl akustický kytarový kombo a svý jumbo a Franky si vyrobil nový špejle, přičemž sejmul ze soupravy tři přechody, nachystali jsme si dvacítku songů v netradiční podobě a druhý den měli na šestou sraz v Rock Café. Franky s Ukřikem sem dorazili přímo z práce, když zůstali v Praze, strunatci to předtím na pátou vše naložili, přičemž výjimečně nevyrážela naše dodávka, ale Pešatorův služebák. Nakládku ztěžovala obleva a neznalost tetrisu v jiném vozu, navíc osobák pak při cestě v tom vlhku trochu stávkoval, ale na šestou už jsme se sešli na parkovišti na Národní a nosili věci do klubu. Na rozdíl od dvojice Zdeněk a Skleník, kteří tvoří SPS unplugged a kteří přišli pouze s kytarami jsme toho měli docela dost. Nutno ovšem podotknout, že polovinu tvořil byznys, jenž boss odmítl s sebou nevzít. Nazvučili jsme první, kvůli tomu, že jsme měli bicí a zatímco dalo zvukovku duo SPS, rozvinul Sváťa s Ukřikem distro, k němuž se přifařil se svým minidistrem i bicmen SPS David, který tu byl pouze coby muž za pultem. No on druhý kytarista Jarda přišel záhy v roli diváka a my si říkali, že jsme to taky tak cca před rokem měli, když jsme z původního kvarteta hráli unplugged pouze dva - Sváťa s P.P.Cvokem plus Franky. Do přísálí postupně přicházeli první návštěvníci, jejichž počet s přibývajícím časem utěšeně narůstal. Po zvukovce se pouštělo dovnitř a my vyčkávali na avizovaný začátek, s nímž si tedy SPS duet dával pořádně načas, že začali až po osmý hodině. Bylo to hodně zajímavý, legendární songy SPS hraný pouze na španělky, a hlavně stylově úplně jiný než náš unplugged s rytmikou, což bylo jedině dobře. Lidem se to líbilo a jejich počet stoupl až na krásných stopadesát, kdy byl sál s kapacitou dvě stě víc než slušně plný. My se zatím vzadu v šatně převlíkli do našich černých košil, aby na devátou Sváťa několikrát zvonečkem nalezeným v regálu skříňky P.P.Cvokem oznamoval blíže sedícímu Skleníkovi, že už je čas. Přeci jen jsme měli na devátou jít hrát a v deset se muselo končit. SPSka dohráli a my šli fofrem na věc, protože to bylo jen tak tak a my chtěli stihnout zahrát všechno, což se ve finále skoro povedlo, ovšem na úkor toho, že jsme mnoho nepovídali, na což jsme se těšili, a víceméně jen hráli jeden song za druhým. Po krátký přestavbě jsme v našem akustickým stejnokroji - černý košile, modrý džíny a bez kšiltovek spustili úvodním songem, kdy se k našemu údivu dali první jedinci do tance, což pak pokračovalo po celou dobu koncertu. Některý písně byly hodně podobný originálu, jako takový ty Sváťovy pověsti typu Pohádky o bídě, Zloděje z Bagdádu apod., skáčka nebo Pešatorovy melancholie Po půlnoci či Za hranice, ovšem rychlý songy v akustických úpravách jako Nazi-Czech 3, Hipík nebo Weekend punk budily na tvářích úsměvy. Lidičky ovšem byli fantastičtí. Sál zcela zaplněn zpíval s námi, že bylo často slyšet publikum víc než my, desítky fans unplugged-pogovali, když třeba na Australskou tančili snad všichni stojící, alespoň my viděli že se v tý tmě vlní a pohybuje celý sál, mocný ohlasy a ovace byly úžasný a závěrečný Černobílý svět s tím stohlavým sborem byl rovněž famózní. Ještě jsme stihli přídavek a vyšlo to krásně do desátý hodiny, kdy se muselo končit. Stihli jsme skoro všechno, kromě tří písní, ale to pranic nevadilo - dáme je příště. Ještě nějaký to focení, podpisy a pokec s fans a pak už jsme balili a v šatně si líčili zážitky ze skvělýho koncertu, který díky super zvuku a ještě lepší atmosféře neměl chybu. Jasně, že tam bylo pár minelek, Pešatorova Punkinsonova choroba si taktéž zařádila a něco bychom zvládli líp, ale to je výzva do příště. Ukřik po sbalení byznysu mizel na bus, my to s pomocí Frankyho kámošů postupně odtahali k autu a po obžerství v občerstvovně naproti a pokecem s redaktorem Rock and popu Honzou Šídou, který přišel na čumendu, si dali rozchod. Franky šel pařit zpět do Rock Café, kde to vzhledem k brzkýmu času (bylo teprve jedenáct) žilo, Sváťa s P.P.Cvokem frčeli domů a lebedili si, jak krásně brzo jedou z koncertu domů. Čtvrteční unplugged v Rock Café byl super, ohlasy byly víc než pochvalný a i odborná kritika, jíž se zde sešlo požehnaně, uznale pokyvovala hlavou, když se dokonce vyskytly názory, že je to lepší než standardní hraní, takže se nejen o to víc těšíme na velký listopadový unplugged ve slánským divadle, ale dost možná si střihneme předtím ještě nějaký, ač jsme to původně neměli v plánu. Díky moc všem těm sto padesáti fans, kteří v onen všední den dorazili ;-) |
|
| «« zpět na všechny novinky |
|
