Když mrvy na šichtu táhnou
(www.rockmag.cz, prosinec 2006) Miki Málek

Jaké je poslední řadové album Totálního nasazení? Tak právě o tom, jak to vidím já, se můžete dočíst v této recenzi.

Když se podívám na obálku nového CD, jež vyšlo pod hlavičkou CECEK Records, a prozkoumám-li obal zprava, zleva, zepředu, zezadu i zevnitř, napadne mě zajímavá asociace. A to, zda se tématikou tohoto CD kapela nevysmívá populárním Kabátům. Ano, vše je pojato velmi hornicky (samozřejmě narozdíl od Kabátů je to pouze z recese). Přeci jenom jsou to stále ještě punkáči, ne? Nebo tomu tak není? Sám jsem se na letošním Trutnově přesvědčil, že na Totáče se stále ještě poguje.

Proti gustu žádný dišputát, jak pravý staré známé přísloví. Ovšem na mě úvodní nápěv působí neurčitým dojmem. Podle mě je úplně zbytečný, ale budiž - ponechme muzikantovi jeho právo svobodně se vyjádřit dle libosti. Jinak kapela nijak nepřekvapila, ani nezklamala má očekávání. Jednak jde o punk, osobitě podaný kapelou, jejíž způsob hry a stavba skladeb se již léta drží ve stejných kolejích. Jistá melodičnost a osobitost textů, se za dobu existence tohoto uskupení, staly signifikantními znaky. Právě proto jsem si při poslechu některých písniček připadal jako před lety, kdy se mi do ruky dostalo poprvé jejich album. Tenkrát to bylo Crabalaganja. Přestože na se nové desce značně posunula kvalita nahrávky směrem vzhůru.

Jedna z věcí, které na dřívějších počinech nebývaly zvykem a už vůbec ne v takové míře, je několik hostů na různé nástroje. Ať už je to pozoun, banjo nebo madolína. Ovšem dokreslování takovýmto způsobem mi připadá poněkud nevhodné. Melodie znějí jakoby byly uměle vytvořeny. Kousky, ve kterých se TN pokouší naladit posluchače na druhou dobu, zde směrem ke SKA, jsou s pozounem skombinovány asi tak, jako dva kousky puzzle, které k sobě nepasují. Myslím, že například v Don Quijote De La Ganja (Crabalaganja) si kapela nemusela hrát na rudeboys, držela se tzv. "svého kopyta" a zároveň nabídla i zlehka ochutnat jamajsko-anglického koření. Přestože punk a SKA k sobě jistým způsobem neodmyslitelně patří, TN přece jenom sedí víc ten punk. Co se týče textů, tak ty se liší jak tématicky, tak kvalitativně. Převážná část textů je ovšem vydařená. Tematikou se dotýkají rodného města (tedy Slaného), kritiky náboženství nebo mezilidských vztahů. Slovní vyjadřování ostatně bylo vždy silnější stránkou slánských zastánců svobodného myšlení a způsobu života. V používání různých jinotajů a metafor si kapela, zdá se mi, libuje.

Suma sumárum, nové album zřejmě starým a věrným fanouškům příliš radosti neudělalo. Méně zkušeným a protřelým punkáčům a punkerkám jistě ano. Vytratila se jistá punková dravost a ledabylost. Na druhou stranu se posunul zvuk alba a souhra kapely. Texty patří ke světlé stránce tvorby TN již od jejich vzniku. V kompozici alba by si kapela mohla odpustit jisté umělosti, které se k ní opravdu nehodí a kazí celkový dojem z alba. Nutno ovšem říci, že kapela se stala již jednou ze stálic tohoto stylu u nás, tudíž má právo i prostor pro experimenty.