Pocta době
(Big Beng!, 02/98) Jaroslav Špulák

Slánská punkrocková formace se před rokem představila albem Stínohry, vydaným u společnosti Střílek Records. Vezmeme-li minulou desku a položíme-li ji vedle druhé, není to jenom obalové plus pro aktuální počin (přece jenom vlévá více optimismu, byť ideologie kapely taková mnohdy není), je to i totální zlepšení po všech stránkách.

Totální nasazení velice rozumně ustoupilo od triviálního punk rocku poloviny sedmdesátých let a táhne kupředu. Dbá na instrumentální i vokální přesnost (!), vnímá potřebu alespoň trochu květnatých aranží a zručně spojuje potřebnou syrovost s nutností něco sdělit tak, aby to nebylo trapné. V Deratizační se dokonce objeví zvuk flétny (tahle skladba vůbec patří k vrcholům desky). Mimo to nemám z desky pocit, že by nastartovala a skončila ve stejném fraku, na to je zatraceně pestrá (samozřejmě v rámci žánru, protože punk rock je alfou a omegou kapely). Na jedné straně se tyčí Větrné mlýny s hostujícím dívčím hlasem Jany Kolářové a namočené do takřka hrůzuvěštícího zábalu, na druhé zase neúnavně melodická Protidavová, jenž ovšem v textu, žel, netoleruje rozdílnost osobností na zemi. A přitom to ostatní texty připouštějí, ty texty, které jsou velice zručně vystavěné (Pocta třetí době, Hora).

Viděl jsem nedávno Totální nasazení na koncertním pódiu a připouštím, že na desce přednosti kapely vyplavaly zřetelně na povrch. Pocta době je dobré album plné příjemných překvapení. Nekonzervativní, což je kořením hudby i života.