| |
 |
REPORTÁŽ - BENÁTSKÁ NOC MALÁ SKÁLA (25.7.) |
01.08.2008 |
Poslední červencový pátek nás čekal jeden z těch hodně důležitých koncertů, v Malé Skále u Turnova na supermega open air festu Benátská noc. Ne že bychom těmi jinými akcemi či koncerty opovrhovali či je brali jako méně podstatný, (kdo nás kdy kde viděl ví, že neděláme rozdíly) ale jsou akce jako třeba Masters of Rock, Keltská noc, Barvy léta atd. či třeba zrovna Benátská noc, který jsou prostě prestižní a vystoupení a vůbec vše okolo prostě musí být top. A tak jsme i tentokrát stejně jako před čtrnácti dny ve Vizovicích na Masteru nenechávali nic náhodě a dali pěkně před srazem zkoušku. Rozehráli jsme se, přejeli nějaký ty starší i nový songy, pak si pro nás přišel Ukřik, jako že už je čas a tak se balilo a nakládalo, po čemž následovala menší sexuální turistika, protože se ještě muselo pro plakáty a Sváťovi pro Vincentku a pak pro kapelního inženýra, takže se vyráželo někdy na půl sedmou. Nemuseli jsme nikam zbytečně spěchat, protože jsme hráli až o půlnoci a na místě měli být hoďku a půl předtím, jenže my jsme chtěli dorazit za světla, protože jsme si nočním příjezdem už Benátskou jednou dali a je fakt lepší být tam, když je vidět. |
| Za poslechu nějakýho toho metalu (prakticky skoro nic jinýho teď v autě nehraje, což však nikomu nevadí, tedy kromě Ing.Pípy jenž je znám svými sklony k hodně zvláštní hudbě) jsme v poklidu po pohodový cestě dorazili do Malý Skály, kde kvanta parkujících aut po obou stranách silnici a davy lidí dávaly jasně vědět, co že se tu koná. Ochranka u vjezdu nás poznala a smála se na nás - aby ne, když si nemohla nevzpomenout na excesy na květnových pražských Barvách léta, kde hlídala v zákulisí... Promotali jsme se davy lidí a stanuli před karavanem, kde se prováděly akreditace. P.P.Cvok se postavil do fronty a my zatím řešili, kam dáme auto, protože VIP parkoviště bylo už plný a do backstage jsme ještě nesměli. Sváťa nakonec jedno fikaný místo našel a my označkovaní páskami se rozeběhli omrknout situaci, naší stage a rozlepit plakáty Valníku, čehož se ve finále zhostil Ukřik s Ing. Pípou. V areálu bylo strašně moc lidí, tisíce a protože před pár dny pršelo a louka byla ještě mokrá, bylo všude bláto a bahno a my se v tom necítili úplně nejlíp - prostě už jsme ti zhýčkaní postarší pánové :-) P.P.Cvok si stále stěžoval na bahenní zápach a našeho kámoše Pepu, který nás sem opět přijel točit, zajímaly samozřejmě naše proslovy, čemuž vévodil boss se svými sandály a nejčistčími, světle šedými, ponožkami v areálu. Postupně jsme si poslechli Waltari, Divokýho Billa a další kapely, mezičímž jsme mohli přeparkovat a vjeli do backstage. Na naší scéně byl skluz 45 minut a slušný zmatek, protože stagemanager (někdo z Temperamenta) tam věčně nebyl a v tom zmatku, který tam panoval, dostal později pomyslnou vizitku nejhoršího stagemanagera, co jsme kdy potkali - a to jsme ještě netušili, co nám provede. Po Waltari hrál Krucipüsk a potom Root. Ten měl ale velkou smůlu, že hrál zrovna v době, kdy na hlavní scéně hráli Lordi. Na finský bubáky jsme byli hodně zvědaví a průběžně je vyhlíželi v hlavní backstage za hlavní scénou. Sváťovi se povedlo zahlídnout jednoho z nich bez masky, ale to ještě nic nebylo! Když se boss bavil v zákulisí s Petrem Korálem, jenž měl dělat coby redaktor Rockpopu s bubáky rozhovor, dorazila psavci zpráva, že nepřijde překladatelka a jediný tlumočník, který se narychlo podařil díky bossovi sehnat, byl náš Ing.Pípa, jenž vládne anglicky víc než slušně. A tak nejen že jsme bubáky viděli na vlastní oči, když procházeli pár kroků od nás, ale náš kapelní inženýr dělal se zpěvákem skupiny Lordi rozhovor - jen on a česká televize, protože ochranka do VIP stanu nakonec nepustila Petra Korála, ale pouze jeho tlumočníka :-) Poslechli jsme si část koncertu Lordi a už pospíchali na naši Wigwam stage, kde začali hrát Debillheads, což pro nás znamenalo začít se chystat na náš set. Pípa si postavil svoje škopky a my bez cizí pomoci vynosili věci z auta, když bedňáci líně posedávali a místo aby nám pomohli, raději sledovali kapelu před námi. Když scéně ovšem nikdo nešéfoval, je těžký něco řešit. Stage tak jela takovým samospádem a jen dohráli před hodně pěkně zaplněným stanem Debillheads, už jsme se na pódium cpali my. Dav ve stanu se jen lehce obměnil, bylo tu pěkných pár tisíc lidí s ultras v předních řadách, jimž dominovaly sličné slečny ve spodním prádle - bylo tu přeci jen hodně horko, a jen jsme si stavěli apáru, už se hlasitě dožadoval naší produkce. Zvukař byl rychlejší než my a nastavený bylo vše střelhbitě a neskutečně rychle, že až strunatci nestíhali a tuhle rychlost mistra zvuku nepobírali, takže rychlá zvukovka, pár instrukcí od nějakýho pomocníka šéfa scény, že nám ukáže deset minut před koncem, a už jsme hrnuli úvodní Fronty. Super zvuk a ještě suprovější atmosféra od prvních tónů. Pro četnost diváctva se ani nemohlo pogovat, ale hrozilo se a dav se vlnil do rytmů a zpíval s námi - už úvodní nápěv byl mocně chorálovitý. Prostě paráda a my si po každým fantastickým ohlasu za písní hromadně nahoře zařehtali blahem. Vědomi si toho, že máme času nemnoho jsme skoro nepovídali a jen hráli a poníženě děkovali za ovace, neboť fans byli fakt úžasní. Jako studená sprcha přišel pokyn stagemanagera, kde se vzal - tu se vzal, že máme posledních deset minut, z čehož jsme byli v šoku. Měli jsme mít hodinu, z čehož jsme maximálně deset minut zvučili a přestavovali a doteď odehráli slabou půl hoďku (už tak nějak víme, jak dlouho nám festivalový pořadník trvá) a najednou jsme měli za chvilku končit. Dali jsme tedy rychle poslední tři písně, přičemž si nasraný boss neodpustil poznámku o srovnání skluzu na kapele s nejmenším jménem - což byla pravda, a už jsme museli končit. Poslední songy měly ještě úžasnější atmosféru než ty předtím a po závěrečném Černobílém světě, který zpíval snad celý stan, že až nám z toho šel mráz po zádech, jsme byli neskutečně hlasitě a mocně vyskandováni k přídavku, jenž nám byl stagemanagarem, byť s váháním, milostivě dovolen - ono to asi jinak nešlo, protože dav řval jak šílený. Zahráli jsme Slaný, který jsme spolu s dalšími skladbami, jež se měli do původní hoďky vejít, v základním zkráceném setu dát nestihli a pak už jen děkovali a se skvělými fans se loučili. Na plac se už tlačilo legendární Turbo a my uklízeli a odnášeli. Ukřik s Láďou ŘiĎiČem zatím prodávali po straně zátarasů a boku stanu jak diví, když trhli rekord v prodeji novýho CD a my vyjma Pípy balícího bicí rozjeli u našeho sváťostánku autogramiádu, která nebrala konce. Ještě předtím měl boss a P.P.Cvok debatu se stagemanagerem ohledně našeho zkrácení. Samozřejmě že tvrdil, že jsme měli přesně hoďku, ale zjevně si vymýšlel, protože Ukřik náš pobyt na pódiu měřil a od začátku příprav po přídavek trval pětačtyřicet minut, takže nám byla celá čtvrthodinka uzmuta... Na kom jiném ostatně snížit skluz než na kapele s nejmenším jménem, že? Turbo už hrálo, když jsme skončili s podpisováním a začali balit, uklízet a nakládat. Bylo už dost hodin a jen co bylo hotovo, vyhlásil boss dvacet minut volna na jídlo a pití, aby sám sledoval kapelu, jíž hltal na ZŠ. Pak jsme se sešli ve VIP stanu, kde jsme jedli, pili a hodovali, ale to už Sváťa velel k exodu. Ještě jsme sehnali Ing.Pípu, který se nám někde toulal a už jsme to hrnuli zpáteční cestou. Vyjížděli jsme docela později než jsme chtěli, ale Sváťa na to šlápl - vždy když si pouští kapely typu Manowar nebo Hammerfall, jede jak o závod, a my byli doma ve čtyři hodiny, což byl čas krásný. Rozvoz domů a šlo se na kutě, druhý den nás čekal dvoják. Benátská noc byla z pohledu našich fantastických fans bezvadná, z hlediska organizace zatím nejhorší, co jsme tu zažili a zkrácení našeho setu nás hodně mrzelo - právě kvůli výtečnýmu publiku, ale protože prvně jmenovaný klad převažoval, i naše pocity jsou víc než dobrý :-) |
|
| «« zpět na všechny novinky |
|
