| |
 |
REPORTÁŽ - ROKYCANY FEST (9.8.) |
14.08.2008 |
Ze severu na západ je to cesta daleká a než jsme sjeli z hor chvíli trvalo, aby nám pak dálnice, po nichž jsme měli dojet až do Rokycan, přišly nekonečný. Do toho všeho sluneční svit ospalýho sobotního pozdního odpoledne či podvečera, takže se nešlo divit, že za poslechu nejrůznější muziky celá posádka klimbala a mikrospánek pokoušel i šoféra Sváťu. Přeci jen jsme byli tak celkově utahaní a dost možná bychom raději domů než na další hraní, ale nebylo zbytí, čekal nás Rokycanyfest. Před Prahou jsme dali gáblík v podobě krmů ne zas tak chutných, bo volba nebyla nejlepší, ale hlad je hlad, a nějaký ten osvěžující probírající nealko drink, pak v autě pustili nový Helloween a až do Rokycan to uvnitř žilo, když se debatilo o všem možném i nemožném, jak tomu tak bývá. V Rokycanech jsme se krásně orientovali podle skvělýho značení, jimž byly oranžové dopravní značky s nápisem FESTIVAL, a prakticky jen jednou se spletli a museli se otáčet, protože nějaký "dobrák" otočil šipku na druhou stranu a my se ocitli uprostřed sídlišť... |
| Dorazili jsme do areálu rokycanského letiště, kam proudily davy lidí, přičemž jichž tam už davy byly - přeci jen byl vstup zdarma. Po počátečních zmatcích s vjezdem, kdy se dva pořadatelé (kluk s holkou) vynořili z vysoké trávy až když už jsme jeli polem, jsme byli posláni k tomu správnýmu a protože jsme si dali za okno parkovací kartu z milovického Votvíráku (pořadatel byl totiž stejný a karty taky), měli jsme situaci zjednodušenou :-) A tak si nás posílala jedna kontrola za druhou, že to byl zcela jistě rekordní počet během jedný akce za celou naší kariéru, kolika jsme to hlídanými prostory projeli. Tou poslední kontrolou byla oficiální akreditace a pak už nás pustili do backstage Coca-cola stage, kde jsme zaparkovali a šli omrknout situaci a areál vůbec. Na větší hlavní scéně právě hrála Bára Zemanová se svojí skupinou a na té naší se chystali Debillheads. Pozdravili jsme se se známými tvářemi včetně stagemanagera z Votvíráku a hlavním pořadatelem Arturem a dozvěděli se, že tu je nějakých čtyři, možná pět tisíc lidí, což byla paráda. Agilní Ukřik vzal s sebou dva parťáky z naší squadry a šel vylepit plakáty Valníku a když bylo hotovo, a s nastávající tmou začali hrát Debillheads, šli jsme si je poslechnout. Výborný koncert a víc než slušná divácká kulisa, čili laťka nasazena opět hodně vysoko. Část naší výpravy však set severočechů poslouchala v autě, kde odpočívala a sbírala poslední zbylé síly, jež chyběly hlavně starému Šukecovi, který se v parku v Javorníku přeci jen tolik nevyspal. Jen Debilheads dohráli a odnosili si věci z pódia, které bylo na návěsu krásnýho super tiráku v barvách Coca-coly, začali jsme se chystat my a k našemu překvapení před poměrně početnou skupinou lidiček, kteří se tu začali shlukovat před zátarasy a vyčkávati nás přesto, že na hlavní scéně hrála Mňága a Ždorp, hlavní hvězda sobotního večera. Po nanošení věcí na pódium jsme vzbudili spáče Šukece a stavěli aparát, ladili a vše chystali pro náš setík. Lidí stále přibývalo a když bylo vše hotovo, že se mohlo začít zvučit, bylo jich tu už dobrých pár set, takže zvukovka byla hodně veřejná a my byli vyzýváni ať už hrajeme. Fans si i nadále postupně zabírali svoje místečka a lidí bylo víc a víc, že to už v tý tmě, neboť všechna světla byla logicky soustředěna na Mňágu o sto metrů pod námi, vypadalo fantasticky. Když už to nasvědčovalo tomu, že kapela před námi dohrála, nalezli jsme si na pódium, bychom hráli co nejdéle a ač to bylo ve tmě tmoucí, fans si toho všimli a připravili nám nevídané přivítání s mocnými ovacemi, fakt nádhera. Trapas však potom byl, když Mňága ještě jeden song přidala, takže jsme se opět stáhli na stranu, byť k velké nevoli rozvášněných fans a jen co Valmézáci skončili, dali jsme si nástup č.2 s uvítáním tak hlasitým, že nebylo slyšet vlastního slova, ještě jednou. Od první písně, jíž byly tradiční Fronty zavládla atmosféra naprosto fantastická, že jsme tomu až nechtěli věřit. Další dobrá tisícovka lidí, možná víc, která přecházela ze setu od hlavní scény, zakotvila za prvním tisícem lidí či možná víc na nás tu čekajících, takže tu bylo plno až daleko za stan zvukaře a dost možná ještě dál. Kam oko dohlédlo, resp. kam dosvítila světla prořezávající černočernou tmu, tam všude byli lidi - prostě nemý úžas. Pařilo se, tančilo se, pogovalo se - zde ovšem v rámci možností, protože prostor na pogo mnoho nezbýval, takže se dav vpředu spíš vlnil a do toho všeho nám stovky fans víc než vydatně pomáhaly se sbory. K tomu se přidal víc než skvělý zvuk a taková naprostá pohoda a uvolněnost. Ožili jsme, únava z předešlých hraní byla ta tam a hráli jsme co to šlo, do toho všeho blbli a řádili, Sváťa se rozpovídal do extrému jak to on umí a vůbec si užívali tu krásnou atmosféru tak, že nešlo neřehtat blahem, když někteří jedinci ržáli konstatně i v pauzách mezi skladbami a aby toho nebylo málo, občas bylo slyšet ržát i kluky z boku zátarasu od distra - hlavně Ukřika. Opravdu se pro to těžko hledají slova, jak to bylo parádní. Když byl vymezený čas tu tam, rozloučili jsme se závěrečným Černobílým světem s mocným několikasethlavých chorálem a poté děkovačkou. Byli jsme však stovkami hrdel vyvoláni k přídavku a byl to ryk takový, že z toho běhal mráz po zádech, citlivější jedinci uronili slzu a starší i jiné tělesné tekutiny, Ing.Pípa si blahem slintnul. Než jsme z toho šli do kolen, dali jsme jako přídavek Chaluhy, když ještě předtím Sváťa mezi slovy díků vyhlásil plakáty pro nejlepší tanečníky zdarma, což způsobilo, že už beztak krutě zaměstnaného Ukřika s Frankym u sváťostánku, dav zatlačil až k plotu, kde měli své zboží rozvěseno a vystaveno, a div je neušlapal :-) Po přídavku jsme se děkovačkou ještě jednou rozloučili a jen stačili odnosit věci k autu na jednu hromadu, už tu byly žádosti o podpisy všeho možnýho, takže autogramiáda, jež nebrala konce, protože vždy když Sváťa odnesl podepsané věci, další a další fans mu přes plot dávali další... To už na hlavní scéně hrálo České srdce a kromě početnýho publika okolo pódia hustota lidí v areálu opravdu hodně prořídla. Po nás měl hrát baskytarový mág Richard Scheufler, který nás procházeje okolo pochválil, čímž nás ohromně potěšil, ale to už tu byl Ukřik s Frankym a začalo se uklízet a nakládat. Už jsme se všichni těšili domů, protože jsme na pódiu nechali všechny zbylý síly a utahaní byli i bedňáci, jimž energii vysály davy koupěchtivých fans. Zatímco šel Sváťa pro žoldl, Ukřik počítal a třídil mamon, a jen se vrátil, ještě jsme poslechli song Pana muzikanta na jeho šestistrunnou baskytaru a pak dali rokycanskému letišti sbohem. Doma jsme byli relativně brzy a po celou cestu i při vykládce vládla super dobrá nálada. Aby ne - rokycanský fest byl neskutečně zdařilý, ostatně celý víkend byl zdařilý a my děkujeme všem fans za podporu! Díky moc :-) |
|
| «« zpět na všechny novinky |
|
