INFO K VÍKENDOVÝMU HRANÍ
Po hektickém minulém víkendu a vůbec hektickém září, kdy jsme odehráli 11 koncertů, nás čeká jednak volnější říjen a hlavně teď pouze jedno hraní - v sobotu 1.října. Jedeme zatraceně daleko, až do vzdáleného Frýdku-Místku, kam nás pozval agilní severomoravský organizátor a náš dobrý kamarád Petr Benke, jinak duchovní otec kapely Aqva Silentia. V klubu Sokolík se koná minifestík s názvem Punk piknic 8, kde vystoupí čtyři kapely. Nás bude možno zřít zhruba v deset hodin, před námi budou hrát dvě místní skupiny (názvy opravdu nevím), po nás pak vystoupí legendární E!E. Na severní Moravě jsme už pěkně dlouho nehráli, pročež se sem velmi těšíme. Budeme doufat v co nejmasivnější podporu (hraní tu bylo vždy skvělý), za níž se (doufáme) odměníme výběrem bestofek v kompletní sestavě a jak jinak než s totálním nasazením.

REPORTÁŽ - PUNKFEST SKRÝCHOV (23.9.)
Protože ve Skrýchově u Opařan hráli i Deráči, razili jsme opět dvěma vozy v delším časovém intervalu. Sváťa se svým bandem vzal veškerou apáru, takže náš zbytek dorazil jen tak nalehko Pešatorovou služební Octavií, do níž se navíc ještě vešel náš německý kamarád Ralf i se svou přítelkyní, který v tento čas pobýval v Čechách u Pípy na oficiální přátelské státní návštěvě. Dorazili jsme lehce před desátou, kdy měl právě dohrávat Red Insect, jenže k našemu zděšení ještě nezačali ani Deráči!!! Kvůli nějakému organizačnímu zmatku, kdy pořadateli Ceckovi dorazily dvě kapely, který měly hrát až v sobotu a pozdějšímu začátku, nabral festiválek s názvem Punkfest jako prase skluz jako prase :-) A tak jsme si poslechli Sváťovi Deráče, kteří se netajili strachem z toho jak je vesměs punkové publikum přijme, (což se nakonec ukázalo jako planý poplach, neb při zařazení těch rychlejších songů a pohybové show zpěvačky Niky (poprvý v životě!!!) sklidili úspěch víc než slušný), mezitím hodili řeč s celou škálou známých i méně známých ksichtů, následně vyslechli smršť Parfových Red Insectů a zhruba po hodině a půl oproti plánu jsme konečně stanuli na pódiu. Přestavba, zvukovka, Sváťovo vyfuckování tří únavných diskofilně vzhlížejících, ale hlavně obtěžujících a otravných fuckujících dementů a spustili jsme. V sále bylo nějakých 150 lidiček, kteří vytvořili atmošku velmi příjemnou. Je tedy pravda, že oproti ostatním vesměs tvrším punk kapelám se lehce obměnilo publikum - číratci zalezli a na parketu se najednou objevily krásné dívky, ale nám tahle změna vůbec nevadila. Naopak. Hrálo se nám moc fajn a zvuk nahoře i dole byl zatím nejlepší, jaký jsme ve zdejším kulturáčku kdy měli. Během našeho hraní jsme odehráli takový setík bestofek v nestandardním pořadí a minimem nových písní, byť jich i přesto pár zaznělo, těch několik desítek tanečníků (asi nejpočetnější kotel prvního dne festu) to pak zodpovědně odpogovalo a odzpívalo a my mohli s hodně příjemnými pocity ze super koncíku zdárně přenechat prostor dalším kapelám. Bylo už hodně hodin a tak jsme se rychle sbalili a frčeli zpátky domů. Nebyl čas na hrdinství, dopoledne nás čekalo pokračování šichty. Razili jsme do Kolína.

REPORTÁŽ - KOLÍN (24.9.)
Bylo krásný slunečný sobotní dopoledne a ač byl čas srazu stanoven na půl jedenáctou, dochvilný nebyl vůbec nikdo a my se počali slézal až po nějakých deseti minutách. Aparát byl naštěstí naskládán na chodbě, tudíž nakládka byla rychlá stejně jako následný odjezd. Opět s námi jel Ralf, takže jsme kromě Audinky s vozíkem museli vzít ještě jedno auto. Role hostitele se ujal Pípa a mezinárodní návštěvu vezl ve svém VW. Obě posádky pak vyrazily nazávisle na sobě (Sváťa si ještě hodil sexuální turistiku po Slaném), abychom se pak v Praze na Černém mostě setkali s naším moneyžerem Danem. V Kolíně jsme trošku bloudili a tápali, protože nám bylo den před akcí oznámeno, že se nehraje venku, ale uvnitř a protože jsme měli plánek s označením původního místa, byli jsme z toho rozhozeni. Nakonec jsme však kulturák zdárně našli, po menších peripetiích vyložili apáru a navozili ji výtahem až do 3.patra, kde se nacházel sál. Vše se tu teprve tak nějak chystalo a připravovalo, takže nebylo kam spěchat. V klidu jsme si vše postavili a nazvučili, když konečně do sálu začali proudit první návštěvníci. Naše původní domněnky, že na druhou hodinu do kulturáku nemůže nikdo přijít se ve finále ukázaly jako mylné. Když jsme začínali hrát, byla jich tu už dobrá stovka a další postupně chodili. S úderem druhé hodiny jsme po uvedení moderátorem festivalu, kterým byl sám basista Visacího zámku, spustili svůj setík. Zvuk byl takový, takový jako ve velkym liduprázdnym kulturáku, ale zažili jsme už i horší a zvukař se opravdu snažil, zato jsme nad sebo měli velkoplošnou projekci. Hrozně mile nás však překvapilo publikum. Dobrá padesátka, možná i víc lidí opanovala velký taneční parket a vytvořila nám naprosto skvělou atmosféru, kterou jsme ani ve snu nečekali. Mladí punx a krásné dívky, někteří se dokonce i odhodlali k tanci, většina stála před námi a tak se pohupovala do rytmu. Další lidičky nás pak sledovali z balkónu a míst pro sezení. Odehráli jsme velmi nestandardní setík (Sváťa sázel písně fakt jak ho to napadlo) se spoustou nových songů a podpořeni opravdu báječnou atmoškou, na takovou brzkou dobu naprosto úžasnou a nečekanou, si prima zahráli. Po hraní jsme rozdali nějaký plakátky a samolepky (Lucka, která nám seděla u byznysu byla nadšena, že jí tam Sváťa poslal několik desítek fans lačných věcí zadáčo) a něco málo podpisů, sbalili jsme si, uklidili si věci, občerstvili se, hodili řeč s pár známými a shlédli vystoupení kapelky po nás, která nás zaujala především pohlednou zpěvačkou s velkým poprsím a nejzbytečnějším D.J., kterýho jsme kdy viděli. Než spustila třetí kapely v pořadí, Nukleární vokurky, už nás Sváťa hnal do nakládání a odnášení věcí. Venku bylo nádherně a my si tak politovali, že je škoda, že festík přeložili dovnitř. Přesto jsme měli opět pocity z hraní velmi dobrý. Jen jsme byli takoví nějací utahaní - sluníčko a alkohol :-) Na čtvrtou jsme vyráželi směr České Budějovice k našemu druhýmu koncertu.

REPORTÁŽ - ČESKÉ BUDĚJOVICE (24.9.)
Ač jsme se téměř celou cestu z Kolína do Budějovic držely oba vozy tak nějak za sebou, někde před Táborem zmizel Pípův Volkswagen v kukuřičném poli (P.P.Cvok dostal chuť na kukuřičku) a tak jsme se pak společně potkali až před KD Slavie, v jehož přízemí se nachází velice milý, příjemný a útulný klubík Marty´s. Byli jsme tu krásně brzy, v klidu se vyložili, pozdravili s kámoši od Pikniku a plně se aklimatizovali. Budvárek i Plzeň byla velmi dobrá, na baru místa dost, času taky hafo a tak mezi námi zavládla taková pohoda a klid, čemuž podlehl i jindy přísný boss Sváťa. Postupně chodili návštěvníci, kterých sice nepřišlo tolik jako minule, ale těch 170 bylo i tak velice pěkných. Domácí Piknici v rozrostlé sestavě nazvučili a na devátou pomalu, ale jistě spustili, aby vytvořili mezi publikem skvělou atmosféru a sál roztancovali a vůbec celý večer rozjeli do bezva nálady. Přestavba a zvukovka se potom sice trochu protáhla, přeci jen se měnilo úplně všechno, tudíž se i přezvučovalo, ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká, a ve finále jsme ze zvuku s pomocí zvukaře vykouzlili asi to nejlepší, co šlo. Už zvukovka (jak poslední dobou bývá zvykem) lidi naladila a roztančila, aby následně proběhl naprosto fantastický koncert, který si užívali fans i my plnými doušky. Stohlavý kotel před námi (dokonce i za zátarasem), který znal všechny naše písně a skvěle reagoval na nový i starší songy, punx i krásný jihočeský holky - všichni tančící i zpívající, prostě paráda. A protože to sedlo na 100% i nám nahoře, pročež jsme blbli, lubrikovali a žvanili a tak podobně takový ty věci co děláme, když se nám hraje skvěle, bylo to naprosto úžasný hraní, dost možná v poslední době jedno z nejpovedenějších. Po dvou vyřvaných přídavcích, kdy jsme hráli i na přání samotnýho majitele klubu, jsme pak v klubu ještě dobrou hodinku setrvali v družných rozhovorech. Moc se nám tu líbilo a pranic se nám odtud nechtělo. P.P.Cvoka si dokonce oblíbil sám majitel Marty a napájel ho havajským rumem. Ale čas kvapil a čekala nás dlouhá cesta domů, takže Sváťa někdy po jedný hodině velel k odjezdu. Nakládka se krapet protáhla, protože ne všichni byli schopní, ale v půl druhý bylo vše naloženo a my v dobré náladě opustili místo, kde jsme odehráli víc než zdařilý koncík, jedenáctý záříjový, jinak hraní s pořadovým číslem 603.

INFO K VÍKENDOVÝMU HRANÍ
V pátek hrajeme ve Skrýchově u Opařan ve zdejším kulturáčku, kde se pravidelně pořádají skvělý koncertíky a festy. No a právě na jednom takovym z nich nás bude možno zřít. Náš nadnárodní vydavatel, agilní pořadatel a organizátor Cecek tu dělá dvoudenní festival s názvem "Punkfest jako prase" a my na něm účinkujeme od cca desíti hodin (zhruba hoďku). Před námi anarchopunkeři Red Insect a ještě předtím Deratizéři (dobrá kombinace :-D), kdo hraje po nás bohužel přesně nevím. V sobotu pak máme poslední letošní dvojáček spojený s posledním letošním hraním venku. Od dvou hodin hrajeme na open air festu v Kolíně (tady to bude premiéra - ještě jsme tu nikdy nehráli). Už dlouho jsme někde nezahajovali, tak zde budeme mít zase po letech tu čest festival načínat. Jinak tu pak ještě po nás hrají např. Jaksi taksi, Volant, Tleskač ad. a my jsme vzhledem k tomu, jaký teď koncem září panuje počasí, docela rádi, že hrajeme takhle odpoledne. Večer se pak objevíme s našimi kámoši z kapely Piknik v Českých Budějovicích v klubu Martys´.Začne se mezi devátou a desátou, Piknici první, my pak po nich. Uvidíme, jestli přijde přes dvě stě lidiček jako naposledy, každopádně se na všechny tři hraní moc těšíme, jak jinak než v plný síle. Takže na viděnou!

ODEHRÁN 600.KONCERT
Těžko říct, jestli je to za těch 15 let hodně nebo málo, ale naše nedělní hraní ve slovenské Skalici bylo 600.koncertem v naší historii. Je fakt, že četnost hraní závratně stoupala především v posledních cca pěti letech a co se týká let prvních pěti, zde zase tolik hraní nebylo. Navíc započteme-li do toho např. rok Sváťový vojny a rok Pešatorový vojny, kdy se prakticky nekoncertovalo + nějaký ty rodící pauzy a tak, lze dle názoru nás všech konstatovat, že je to docela slušný počet, nemyslíte? Zajímavostí taky určitě je, že jediný, kdo odehrál všech 600 koncertů je boss Sváťa. Druhý zakládající člen Pípa totiž tak u takový desítky hraní z důvodu ať nemoci nebo rodiny či práce absentoval (zaskakoval za něj Franky) a P.P.Cvok, který přišel v létě roku 1992 rovněž u pár koncíků chyběl. Škoda, že kvůli stařecké demenci a alkoholovému deliriu dotyčného nemůžeme přesně spočítat, kolik koncertů odehrál náš služebně nejmladší člen, jinak náš nejstarší žijící člen - hardrocková legenda Šukec. Za dvacet let svýho působení po všech těch různých kapelách (Nouzový východ, Crux, S.N.A.D. ad.) by pravděpodobně mohl soupeřit se stejným nezmarem jakým je Sváťa (byť paradoxem pak je, že Sváťa coby mladý metalový hrozič a fanoušek chodil na koncerty Šukecova Cruxu...).
K jeho šestistovce je totiž nutno připočíst další dvoustovku, jíž odehrál nejen s Deratizéry, ale i folkovými Vyschlou studnou a Blueberry Fuckers. Jen málokdo ví, že náš boss vystupoval i folkovém festivalu PORTA... :-)

KOMPILACE K 15.NAROZENINÁM
Všem našim fanouškům, kteří přijdou na velkolepou oslavu našich narozenin jsme se rozhodli dát takový menší dáreček. Bude jím kompilace (její název se zatím vymýšlí), na níž bude po jedné skladbě od každé kapely, která s námi bude v listopadovém Abatonu hrát. Kromě ZNC, Volantu, Jaksi taksi, Zničehonic a všech těch dalších deseti skupiny tam rovněž naleznete i několik našich raritních skladeb. Kromě nově pro tento účel nahraného Černobílého světa na ní bude písnička Marjána, kterou jsme nově studiově nahráli před třemi lety a dále jeden song, jenž hrával Dehöt (nahráno v téměř originální sestavě s původním zpěvákem Viktorem), jeden song, který hrával Pípův tehdejší boční projekt Coffin Nail (zde uslyšíte Pípu v roli zpěváka a frontmana), nově nahraná skladba freejazzového Jazz bandu Jána Šulgána a s největší pravděpodbností i nějaká raritka od předchůdce Dehötu - kapely Frankenstein (zatím v jednání). Všechny naše skladby v této podobě nenajdete na žádném jiném albu, pouze na chystané kompilaci, která a to je důležité bude NEPRODEJNÁ!!! Dostane ji totiž každý návštěvník narozeninového festivalu 19.11. v pražském Abatonu ZDARMA. Ovšem má to jednu podmínku!!! Musí přijít v našem tričku (pánském či dámském) nebo mikině... Vzhledem k tomu, že našich triček jsme v různém desingu již prodali na tři tisíce věříme, že to pro naše fans bude maličkost. Kompilace vyjde v počtu 1000 kusů a všechno co zbyde pak rozdáme. Něco po koncertech (asi největším pogérům a nejkrásnějším fanynkám), něco přihodím k velkým objednávkám a rovněž se podívám do svého byznys archívu a podaruji naše nejlepší zákazníky. Podrobný seznam skladeb na kompilaci přinesu příští týden, protože teď v pátek se to všechno bude masterovat. Ale bude to prima CD, ideální pro atmosféru vánočních svátků :-D

REPORTÁŽ - MLEJN (16.9.)
Tak jsme po dlouhý době zase zahráli v legendárním pražském Mlejně. Onen pátek bylo extrémně hnusně, docela dost pršelo a my měli neskutečnou kliku, že zrovna chvilku před nakládáním přestalo. Po naložení apáry do vozíku a deFormana (Sváťa se holt rozhodl ho chudáka zničit - navíc když do plně naloženýho auta nasedl na místo spolujezdce těžkotonážní P.P.Cvok (přitom bez patřičnýho vyvážení levý strany posádky takto činiti nesmí), tak se lehounká škodověnka málem převrátila, no ještěže za ní byl zapřažený vozík :-D) jsme absovovali krátkou sexuální turistiku, protože Šukec dorazil pozdě z práce a pak konečně vyrazili do Stodůlek. Ač je to kousíček, plazili jsme se jako šneci a předjelo nás snad úplně všechno. Na Mlejně rychlá vykládka, zdravice s Praotci psy, stavba apáry, Sváťový kšefty a předání zboží s Punkstore a poté poměrně zdlouhavá zvukovka, jež byla zcela zbytečná, protože zvuk byl jednak příšerný a navíc jsme byli panem zvukařem poučeni o fyziologii lidskýho ucha a nepřímo označeni za blbce :-) Ale to už se nám stalo. Zanechali jsme marnýho zvučení s nadějí, že to snad nějak dopadne a pustili na pódium příčovské psy. Jako Praotce. Během jejich zvukovky Sváťa rozbalil svůj sváťostánek s byznysem, přijeli In Publici, udeřila osmá a začalo se hrát. Lidičky chodili a chodili až jich přišlo na dvě stovky, což byla návštěva víc než příjemná, a o to víc nás těšila, že byla v konkurenci v Modrý vopici hrajících N.V.Ú. a ska koncertu na 007. Dohrála první kapelka a už ona roztančila pár jedinců, aby následný pogo na In Publiky ještě více vygradovalo. Porůznu jsme se vystřídali u byznysu a konzumace Staropramenu (Šukec spíš u konzumace Staropramenu než u byznysu), šli se připravit a po setu Blábových Publiců opanovali pódium. Přestavba, "zvukovka" a spustili jsme. Zvuk byl sice mizerný, ale atmosféra od prvního songu byla naprosto fantastická a stohlavý pogující kotel s další stovkou přihlížejících nám dal zapomenout na veškerý nepříjemnosti nahoře. Když je takhle bezvadný publikum, hraje to totiž samo. A tak jsme přejeli netradiční pořadník s fůrou nových songů (bohužel jsme nestihli všechny, na tři se nedostalo kvůli jedenácté policejní hodině) a spoustou starých (Sváťa to střídal stará-nová-stará-nová (to on umí :-D), přičemž songy prokládal i s ostatními strunatci lubrikačními řečmi a reklamou na 15.let) včetně zvláštní verze Hipíka (fantas nechytil Pípu, jak se všichni marně domníváte, ale P.P.Cvoka). Prostě parádní a báječný hraní, podtržený dvěma přídavky, při němž jsme se díky již zmiňovanýmu skvělýmu pražskýmu publiku dokázali přenést přes věc dost podstatnou a tou byl mizerný zvuk. Až při přídavku (Černobílý svě) a naší tradiční "rošádě" s mikrofony jsme např. zjistili, že funguje pouze prostřední odposlech... Jen skončil koncert, už jsme museli vyklízet sál, to je takový zvláštní zdejší zvyk, hned kapelu vyhodit a tak jsme se museli urychleně vypakovat a zmizet. Návrat domů se nejen proto konal v poměrně brzkých hodinách, přičemž jsme ještě u "naší" Robin Oilky u Středokluk sežrali co se dalo, a tak jsme po vykládce věcí na chodbu Švábovic domu a uložení vozíku řešili ve Sváťově putyce u láhve Sawignonu, že na Mlejně asi zase tak dva roky hrát nebudeme...

REPORTÁŽ - MOST (17.9.)
Když jsme naposledy hráli ve Vtelnu (to je část Mostu - pozn.pro nezasvědcené), bylo to vloni na jaře ještě v tehdejší Čajovně Óm. Od tý doby se však hodně změnilo, především to, že klubík změnil majitele, resp. z čajovny se stal klub Za vraty, jemuž vládne Řehy, náš kamarád a jinak bicmen Spínacího špendlíku. Protože jsme měli hrát až jako třetí někdy od desíti, vyjížděli jsme docela pozdě a jeli bez apáry a bez bosse, jen nalehko Pešatorovou Octavií. Prostě pohodička, nic se nenosilo a tak. Bohužel se zjištěním, že včera na Mlejně jsme zapomněli horní část Pípovy bubenický stoličky... Sváťa vyrážel s apárou a svými Deráči už na šestou a dle plánu měl mít v době našeho příjezdu se svým bandem již odehráno. To se však nestalo. V novém sále nastaly problémy se zvukovou aparaturou (a hlavně zvukař dorazil až na osmou a to ještě se slovy: "Tady máte odposlechy a mikrofony, já se včera nakalil, jedu se vyspat....) a šokovanému Sváťovi, jež byl ponechán s veškerý aparátem na pospas osudu, přeci jen chvíli trvalo, než se s apárou seznámil. Nejen Deráči si při zvučení a zapojování všeho docela "užili" a povzdech:"Že jsme si nevzali vlastní zpěvy..." byl nejčastěji používaným výrazem tohoto večera. Nový majitel Řehy sice dělal co mohl, ale občas jen smutně krčil rameny. Zlobte se pak na dobrýho kamaráda... Ani Sváťa to nedokázal. A tak se ponejprve poprali se zvukem Deráči (abychom si rozumněli - v sále to nebylo špatný, ale kapela trpěla), což se odehrálo za víc než slušnýho ohlasu (a nečekaně i tance a poga), poté kladenští Faktoři, během jejichž produkce přestala dočasně fungovat jedna zpěvová bedna a jimž se dostalo neméně slušných ovací, abychom se o dost později oproti avizovanýmu začátku konečně dostali na řadu my. V klubu byla příjemná stovka lidiček (dle slov místních návštěva velmi nadprůměrná), byznys se prodával, lidi pili a bavili se a my po opětovných peripetiích se zpěvovou aparaturou spustili svůj setík. Skvělá a báječná atmosféra, brutální pogo, sborový chorály - to jsou zdejší tradiční prvky, který už po léta doprovází naše zdejší vystoupení a nejinak tomu bylo i tentokrát. Jen škoda toho zvuku, který byl opravdu špatný. Nejvíc otrávený byl Sváťa, jenž si to prožíval podruhý, ale když jsme si vzpomenuli na včerejší Mlejn, jen jsme nad tím mávli rukou. Hlavně P.P.Cvok. Ten se nad trable s mizernou apárou povznesl nejvíc a koncert si užíval co to šlo. Však mu taky Sváťa v obavě před pogéry padajícími na odposlechy a pódium uvolnil místo uprostřed, čehož Pešator hojně využíval pro své taneční kreace. Nebohému Šukecovi byl odebrán zpěv (Sváťův přestal fungovat, pročež došlo na kapelní hierarchii) a navíc byl natlačen téměř ke kraji, a tak si alespoň dopřával hereckého umění, což umí dokonale, zvláště heavy metalový pózy a hardrockový výrazy. Odehráli jsme a na žádost davu dvakrát přidali, abychom se pak při hovorech se spoustou známých pomalu sbalili a nachystali k odjezdu. Po krátký návštěvě u punkový legendy Fildy, zpěváka Malomocnosti a teď Spínacího špendlíku, který v areálu klubu bydlí, jsme vyrazili směr Slaný. A zatím co kytarová sekce v Octavii byla doma co by dup, plně naložený deForman s Pípou a Sváťou a jejich netradičním zavazadlem - brutálně ožralým Dědkem, basákem Deráčů, funěl cestu z Mostu dost dlouho. Vykládka věcí, odvoz ožralce a hajdy na kutě. Ráno jsme jeli na Slovensko, do Skalice.

REPORTÁŽ - SKALICA (18.9.)
Nebývá zvykem hrát v neděli a taky vyjíždět dopoledne a jet dvěma auty. Jeli jsme ale na Slovensko (spíš tedy takový česko-slovenský pomezí), hráli na vícežánrový akci a technický stav našeho vozíku by nám nejspíš nedovolil překročit hranice republiky. Tedy, on by pochopitelně asi dovolil, ale celníci ne. Sešli jsme se před jedenáctou, rozdělili apáru do obou přistavených vozů - Pešatorovy Octavie a Šukecovi Fabie, Sváťa udělil poslední instrukce Frankymu, jež s námi jel místo absentujícího Pípy, a poté jsme vyrazili směr Skalica. Cesta tam je naprosto pohodová, prakticky pořád po dálnici, pak Hodonín, hranice a jste tam. Bylo to daleko příjemnější než leckterý cesty po českých končinách a vlastně nejbližší místo na Slovensku, kde jsme kdy hráli. Oba vozy jsme se potkali až přímo ve Skalici, kde jsme se dost motali, neboť slavnosti města byly v plném proudu a všude uzavírky a objížďky, až jsme pak čirou náhodou narazili na naši průvodkyni, která nás měla na starost. Dle Sváťových informací jsme očekávali nějakou mladší pracovnici odboru kultury MÚ Skalica, ale krásná černovláska Míša naprosto předčila veškerý naše očekávání... Užaslí jsme byli nanavigování na místo určení, kde právě probíhala pohádka o Babě Jaze, která byla fakt hustá, vynosili si věci a pak čekali. Postaráno o nás bylo víc než dobře. Šatna, občerstvení a dvoulitrovka burčáku (dost silnýho) a hlavně tak pěkná produkční... Jak oficiálně sdělil pamětník Sváťa, za 15 let Totálního nasazení se ještě nesetkal s tak pohlednou organizátorkou... Následovalo vystoupení šermířů a poté produkce místní skupiny The Worms. Jejich příprava však byla víc než zdlouhavá a samotný hraní přejatých písní pak takový mdlý a bez energie. Těšili jsme se jak to po nich rozbalíme my, ale ani my jsme neměli svůj den. Nachystáni jsme byli víc než rychle, zvukovka byla taktéž hned a zvuk se zdal parádní. Chystali jsme se začít, kráska z odboru kultury, jež zde zároveň působila i jako moderátorka, nás chtěla uvést a pak vypadla elekřina. Možná nás tohle nějak rozhodilo, ale začátek jsme totálně zvorali jako snad nikdy a vůbec celý hraní jsme se nějak nemohli najít. Zvuk byl naprosto fantastický, ale nám to prostě vůbec nešlo. Ne že by to bylo úplně špatný, takový lepší průměr, ale my byli takoví...prostě jsme to nebyli my a nešlo to nikomu, ani Frankymu. Prali jsme se sami se sebou, holt se to občas někdy stane. Nicméně jsme se s tím rvali co to šlo a hráli a hráli. Ve františkánský zahradě nás poslouchalo nějakých dvě stě, možná víc lidiček, ovšem spíše seděli na lavičkách či postávali vzadu u stánků. Jen pár místních punx, kteří nás znali se odhodlalo k tanci. Ohlas po každym songu byl ale vždy příjemný stejně jako vyžádaný přídavek, k němuž jsme se postupně dohráli, přičemž jsme v závěru našeho setu dokázali rozehnat mraky a pustit na závěr našeho hraní na pódium slunce. Po koncertě Sváťa rozbalil byznys, něco prodal, něco rozdal, my zatím naložili věci do aut a chystali se k odjezdu. Boss Sváťa šel s naší krásnou průvodkyní na městský úřad pro honorář a my ostatní (závistivci) pak alespoň do města na kus žvance. Na cestu jsme ještě byli obdarováni láhvemi zdejšího skalického vína a po rozloučení vyrazili směr Slaný, kam jsme dorazili na desátou. Možná bychom ještě závěrem měli dodat, že jsme sem byli vysláni městským úřadem Slaný, který je družebním městem právě slovenské Skalice (není tajemství, že místostarosta Slanýho je Sváťův kamarád) a tak alespoň takhle děkujeme za zprostředkování koncertu, stejně jako velmi děkujeme všem ze Skalice (hlavně Míše a samozřejmě i jejím spolupracovnicím z odoboru kultury) za zdejší pohostinnost. Pokud to dobře dopadne, budeme mít možnost tu zahrát tak, jak to bývá naším zvykem (to jest pořádně - za to co jsme tu předvedli nám bylo opravdu trochu hanba...) a budeme se na to moc těšit.

ÚSPĚŠNÉ NAHRÁVÁNÍ
V pondělí 12.9. (na den přesně 13 let po natočení legendárního dema Dneska má svátek Marie) jsme v nahrávacím studiu Hostivař úspěšně nahráli avizovaný dvě skladby na připravovanou kompilaci k našim 15.narozeninám. Song "Černobílý svět" v podobě, v jaké ho hrajeme dnes na koncertech, se spolu s písní Jazzbandu Jána Šulgána "Šulgánova hmota" objeví na kompilaci, která spatří světlo světa v den výročního koncertu, tj. 19.11. Budou na ní všechny soubory zde vystupující a od nás se dočkáte několika raritek, které jinde nenajdete a které nikde jinde nikdy nebudou. Víc nesmíme prozradit, Sváťa zakázal. Snad ještě jen tolik, že kompilaci nepůjde zakoupit a dostane ji ZDARMA ten, kdo dorazí na náš výroční koncert. Boss vám sdělí víc už brzy. Máme zaručené zprávy, že o tom chystá krátkou novinku :-) Určitě se ale máte na co těšit. No a ještě k tomu studiu taková zajímavost - bicí v "Černobílém světu" nahrál kvůli Pípově pracovnímu zaneprázdnění (bylo to všechno opravdu hodně narychlo) Deratizér Franky, ale myslíme, že to ani nepoznáte ;-) No a song Jazz bandu, to je opravdu jen pro silný nátury - bývalý zpěvák Dehötu, Viktor alias Časko, jež nám propůjčil svůj hlas, je opravdu démon...

INFO K VÍKENDOVÝMU HRANÍ
Po jednom koncíku minulý týden nás tentokrát čekají vystoupení hned tři. Hrajeme totiž i v neděli... V pátek se po delší době opět objevíme v Praze a po ještě delší době na Mlejně, kde jsme kupříkladu vloni vůbec nevystupovali. Je to vlastně naše jediný pražský hraní před velkolepou oslavou 15.let v Abatonu (19.11.). Začíná se už v 19.30 hodin, kdy spustí mladá a šikovná příčovská kapelka Praotec pes. Po nich budou okolo půl devátý hrát strašičtí Blábovi In Public Ill a na závěr, tj. asi od půl desátý potom my. Uslyšíte nás v plný síle a s maximální nasazením vám pak zahrajeme 10 skladeb z nový desky + možná ještě nějaký starší překvapení. Takže tímto apelujeme na všechny z Prahy a okolí, aby si to určitě nenechali ujít a přišli včas, protože se tu v jedenáct musí končit! V sobotu pak budeme hrát v Mostě, resp. v jeho okrajový části, ve Vtelně. Legendární čajovna Óm sice už je minulostí, ale klubík pod názvem Za vraty funguje dál. Od osmi hodin začnou Deratizéři, po nich výtečný kladenský Vnitřní faktor a naše maličkost bude hrát opět na závěr, což znamená tak okolo desátý hodiny. I zde budeme kompletní a přetřeseme něco málo nových a něco více starších songů. Po změně majitele to zde bude naše premiéra, tak se docela těšíme a jsme na staronový prostředí moc zvědaví. Mosťáci a ostatní Severočeši, určitě doražte a přijďte s náma zapařit! Nebývá zvykem abychom hrávali v neděli a nebývá zvykem, aby nám koncert dojednalo město Slaný. To má totiž partnerství se slovenskou Skalicí, a tak nás vyslalo jako zástupce slánský hudební scény na multikulturní akci, jež se koná ve zdejší františkánské zahradě. Budeme hrát jako finální tečka Skalických slavností a celý je to pro nás takovou trochu velkou neznámou. Nicméně na Slovensku je vždycky skvěle, tak doufáme v zážitky příjemný. Hrát bychom měli okolo čtvrtý nebo pátý (záleží prý na tom, jak bude celodenní program odsýpat) a za bicími bude výjimečně sedět místo Pípy Deratizér Franky, který se pomalu ale jistě stává našim "slovenským" bubeníkem. Budeme doufat, že i ve Skalici máme nějaký fans :-)

REPORTÁŽ - ZÁBŘEH (10.9.)
Po pátečním relaxačním volnu jsme se v sobotní pozdní odpoledne slezli před zkušebnou, bychom po relativně brzkém naložení všech věcí do Audinky a stále zdevastovanějšího vozíku vyrazili směr Zábřeh. Cesta do těchto končin je vskutku pekelná a člověk si nevybere. Buď jet horem po okreskách, což je omrsk, nebo jet spodem - pořád po dálnici, což sice není takový omrsk, ale zato je to o dost delší. Časově to ovšem vyjde zhruba nastejno. A tak po moudru, jež během probíjení se Prahou pronesl navigátor Pešator: "Nejkratší cesta nemusí být vždy nejrychlejší", jsme se rozhodli pro druhou variantu. Audinka je tahoun a ani plně naložený vozík ji pranic nevadil, pročež jsme svištěli po D1 o sto šest. Čtyřhodinová cesta ubíhala hrozně pomalu a protože v Audince funguje na přehrávači pouze rádio a žádný pořádný se nedalo chytit, bavili jsme se na nejrůznější témata, abychom ve finále zjistili, že všichni koukáme na Vyvolený... Z Brna jsme to potom vzali na Olomouc a odtud do Mohelnice až jsme malinko po devátý, tudíž skoro přesně podle plánu dorazili do Zábřehu. Zde nás Punk Floidi telefonicky nanavigovali a tak netrvalo dlouho a stanuli jsme před hostincem Na Rafandě. Právě začali hrát Kohout plaší smrt, načež jsme se krátce pozdravili s pořadateli a jali se chystat na náš set. Návštěva na akci byla mnohem menší než naposledy (jen nějakých 150 lidiček, možná o něco víc), což bylo údajně způsobeno vysokým datem. Je pravda, že i my jsme měli před výplatami. Kohouti dohráli a pak následovala krapet delší přestavba, neboť jsme kromě bicích měnili všechno a místa nahoře mnoho nebylo, tak to bylo takový zmatený a chaotický a každou chvilku jsme něco hledali. Nakonec se však zadařilo a my zdárně nazvučili (už zvuková zkouška roztančila několik punx) a následně spustili. Slušný zvuk a skvělá divácká kulisa. Kotlík sice nebyl z největších, ale pár desítek mladých punx a sličných dívek vytvořilo atmosféru vskutku parádní. Moc příjemný koncík. Hráli jsme tak hodinku, přidali, rozdali pár plakátů, samolepek a podpisů a pustili na plac místní Punk Floidy, kteří měli pokřtít svůj nový počin. Nejen proto jsme se rozhodli na místě ještě hodinku setrvat. Původně jsme měli jít za kmotry, ale to jsme ve finále propásli. P.P.Cvok se jal v předsálí prodávat svůj textil, Šukec zkoušel kvalitu zdejšího piva Holba, Pípa testoval kvalitu své první letošní sklizně a Sváťa, hlídající Audinku před rozparáděnými návštěvníky akce venku neúspěšně přesvědčoval jednu spanilou punkerku, že v Přerově jsme ještě nikdy nehráli... a tak nikdo z nás neslyšel, jak nás z pódia marně vyzývají. Hned jak dohráli Punk Floidi nás Sváťa hnal do nakládání apáry. Trošku se to protáhlo, protože tu bylo moc fajn a nikomu se odtud příliš nechtělo a také Pípova úroda a Holba udělaly své. Boss byl ovšem nekompromisní a po pozření ampulky proti spánku velel v 0:45 hod odjezd. Cesta zpátky byla víc než veselá. Nedá se popsat slovy, co vše se dělo, ale jak byli všichni pod vlivem různých látek, tak se zpívalo, hrálo, řvalo, recitovalo, tančilo, mluvilo, telefonovalo a kdoví co ještě se to dělo. Plný tři hodiny dokázali být všichni vzhůru a dělat ukrutný bengál, což se jen tak nestává. Až těsně před Prahou nad ránem upadli postupně jeden po druhém všichni do těžkého komatu a společníkem šoféra Sváti tak zůstalo jen čerstvě chycené rádio Beat. Po čtyřech hodinách jídzy jsme dorazili před zkušebnu. Následovalo víc než kruté zmrtvýchvstání... Ještěže jsme nemuseli apáru snášet do zkušebny a mohli ji nechat jen na chodbě. Byla neděle, pět ráno a my za nějakých 36 hodin měli nahrávat ve studiu. Hrozná představa... Šli jsme spát...

AKTUALIZACE KONCERTŮ
Doplnil jsem a aktualizoval všechny potvrzený koncerty, takže teď je vše správně a tak jak má být. Dost možná ještě nějaký koncík přibyde, ale kdo ví. Kluci už toho mají po tý spoustě letošního hraní (hlavně po vydání novýho CD) docela dost a Sváťa vyhrožuje volnějším listopadem, potažmo prosincem a úplně volným lednem!!! To je ale zatím daleko a boss vám zcela jistě sdělí více v některé ze svých "kratších" novinek :-)

INFO K VÍKENDOVÝMU HRANÍ
Po hektickém minulém víkendu nás čeká tento týden hraní jen jedno. V pátek jsme si dali volno, protože v sobotu razíme kurevsky daleko a to až do Zábřehu na Moravě, domovského to doupěte veselých punkerů z Punk Floid, kteří tu v sále putyky Na Rafandě pořádají další z tradičních punkfestů s názvem Rafafest. Hrát bychom měli od desátý hodiny večerní, před námi Kohout plaší smrt, po nás již zmínění domácí Punk Floidi. Zhruba před rokem jsme tu hráli s Deratizérem Frankym, zaskakujícím za Pípu, který si den předtím zhmoždil kotník a měli tu mnoho zážitků (např.zničení punx po třech písních Frankyho megarychlýho tuc-tac, hozený popelník, punková soulož live, dívka močící před našimi zraky u naší Octavie a především havárie v Pardubicích, kdy nás ichtyl v Žiguli zezadu nabořil...). Tak tentokráte budeme v plné síle a snad budeme podobných dobrodružství ušetřeni :-) Všechny naše fans z okolí Zábřehu srdečně zveme a těšíme se na hojnou účast.

NOVÁ SOUTĚŽ
Počínaje dnešním dnem můžete začít opět soutěžit, tentokrát o nové CD Sváťových Deratizérů s názvem "Zbloudilá". Otázka je opět velmi jednoduchá a stačí prolézt pár rubrik tady u nás a mrknout na www.deratizeri.cz a vše je víc než jasný. Více se dozvíte v rubrice SOUTĚŽ

OPĚT DO STUDIA!!!
V pondělí 12.září nastupujeme opět do nahrávacího studia Hostivař! To je zpráva, co? Je to všechno hodně narychlo, ale všichni jsme se domluvili a odsouhlasili si, že je třeba řádně nahrát naši největší hitovku, píseň Černobílý svět, neboť nikde není pořádně, což je pochopitelně škoda. No a protože termínů moc volných v Hostivaři nebylo a jinam než ke Zdeňkovi Šikýřovi bychom nešli, vzali jsme zavděk tímto pondělkem. Tento song navíc bude součástí připravované kompilace k 15.letům našich oslav - ale víc zatím neprozradíme, Sváťa zakázal. Ostatně víc informací vám zcela jistě řekne náš boss sám v době víc než blízký. No a pokud nám zbyde nějaký ten čas, možná bude natočen i jeden ze songů Jazz bandu Jána Šulgána ;-)

7.9.2005

BYZNYS, BYZNYS, BYZNYS...
Kvůli starostem s pořádáním Rocku na valníku jsem v druhý půlce srpna krapet zanedbal zásilky, ale již vše napravuji a dnes a zítra odesílám hodně velký množství CD, MC, trik i bižuterie, takže do konce týdne resp. zkraje příštího byste to měli mít všichni doma. Týká se to prakticky všech, kteří si něco objednali po 15.8., protože veškerý zásilky před tímto datem jsem odeslal. Rovněž potěším všechny čekatele trik s novým desingem, tzn. trika č.4 (dance pogo), který už jsou přidělaný a který rovněž odesílám. Jinak už jsou zase k mání trika Deratizérů, brzy se objeví i placky Deráčů (na koncertech se už velice úspěšně prodávají) a připravujeme nový nášivky (barevný TN i Deráče) a již avizovaný nový výroční triko k 15-ti letům. Další novinkou jsou mikiny s desingem trička č.1, který jsme (zatím jen ve velikosti XL v černé barvě) nechali pokusně vyrobit a který jsou zatím k mání pouze na koncertech. Taktéž slibovaná poslední várka triček č. 3, tj. oněch výročních s desítkou je spolu s mikinami právě ve výrobě a co nevidět se objeví v nabídce. No prostě je toho všeho víc než dost, takže nakupujte a objednávejte. Byznysu zdar!

REPORTÁŽ - LOUNY (1.9.)
První školní den jsme razili do nedalekých Loun zahrát coby kulturní zpestření jedný z celorepublikově pořádaných demonstrací. Ve zdejší Stromovce jsme vystupovali naposledy někdy před sedmi až osmi lety jako předkapela ZNC a to ještě uvnitř v sále a pak až teď, takže nás popadaly takový nostalgický vzpomínky... Je tedy pravda, že jednu chvíli to vypadalo že se otočíme a pojedeme si zazkoušet zpátky domů, ale hezky popořadě. Vyráželi jsme okolo šestý a na místě byli za chvilinku. Chudák deForman měl s plně naloženým vozíkem sice co dělat, navíc jsme vezli s sebou bedňáka Perníka, ale kupodivu jsme ani nevařili a navíc cesta byla zpestřena hudbou - Sváťa nechal po roce a půl opravit svůj přehrávač. Dle našeho očekávání měla akce slušný skluz a vůbec byla tak organizačně trošku zmatená (nelze se divit, když tomu šéfovala holka ;-D ), takže nám bylo oznámeno, že místo v půl osmý budeme hrát až v devět, což nás všechny pracující velmi potěšilo, myšleno jako fakt, že přijedeme domů pozdě. V době našeho příjezdu byla v prostorném areálku zahradní restaurace s tanečním parketem a pódiem na místě nějaká stovka lidiček a než přišla řada na nás, ještě jich pár desítek přibylo. Po dlouhých peripetiích se zvukovou apárou (jednu chvíli to vypadalo, že se hrát nebude a Sváťa si sypal popel na hlavu, že jsme nevzali vlastní zpěvy) začala hrát někdy od půl osmý litvínovská Zina & Stereophonic punx. Za P.P.Cvokem sem průběžně přijelo spoustu jeho příbuzných, my ostatní tak porůznu bloumali areálkem a popíjeli, koukali v TV na hokej a v místním zvěřinci na kozy a ovečky a poslouchali muziku. Sváťa s Perníkem dali smažák (čehož náš boss pak těžce litoval, nebo ho víc než velká porce tížila při hraní), druhá kapela v pořadí, místní Beruška pomalu dohrála svůj hardrockový set, při němž Šukecovo hard'n'heavy srdce plesalo, až konečně přišla řada na nás. Během přestavby a zvukovky se na pódiu vystřídala celá řada řečníků, kteří (ač občas dost legračně) komentovali policejní zásah proti technařům - přeci jen to byla demonstrace :-) a po finálním nazvučení jsme mohli spustit. Zvuk byl v rámci možností (ve zkušebně by byl tedy možná pravda lepší), ale atmosféra a vůbec lidičky byli skvělí a my si moc příjemně zahráli. Standardní pořadník s pár novými songy a pár písněmi na přání, víc než vstřícný publikum a vyřvaný přídavek - suma sumárum moc prima akcička. Přijeli jsme na jedenáctou a protože byla krásná teplá noc, možná jedna z posledních, šli jsme kromě Pípy (!!!) všichni ještě hromadně na pivko do jednoho ze slánských nonstopů. Bylo by možná ještě dobrý upozornit, že Sváťa se Šukecem tu debatovali až do půl třetí ráno. Taky to pak na jejich pracovištích vypadalo :-)

REPORTÁŽ - ČERČANY (2.9.)
Hraní v čerčanském kulturáčku pro nás bylo velkou neznámou. Sváťa tu sice už jednou hrál s Deratizéry a jeho reference na zvuk nebyly zrovna nejlepší, no a taky jsme si říkali, že kolikpak lidiček asi v tomhle malym městečku přijde. Vyráželi jsme na šestou a na pátek relativně volnou cestou (lufťáci asi odjeli dřív) se za poslechu 15 let starý kazety kapely Titanic doplazili (a to doslova a do písmene) před KD Čerčany. Audinka je opět lehce nemocná, a tak jsme zase zapřáhli náš vozík za slaboučkého deFormana, který nás za to po celou cestu hlasitě proklínal. Naštěstí jsme díkybohu zdárně dojeli tam i zpět. U kulturáku jsme se při vykládce pozdravili s Jaksáčema, následoval pokec a vynošení věcí, rozbalení byznysu a pomalé přípravy na hraní, neboť místní pořádající Ethanol právě spustil a my měli jít hrát po něm. Oproti avizovanýmu hraní v půl jedenáctý jsme byli přesunuti o hodinu dřív, což nám vůbec nevadilo. Přípravy, převlíkárna, přestavba, zvukovka - prostě klasika. Už při zvukovce se sál zaplnil téměř všemi přítomnými (bylo jich příjemných 150) a už náš zkušební song "Tohle je zkouška zvuková" sklidil nečekané ovace. Zvuk taky nebyl úplně z nejhorších a ač nahoře na pódiu a vůbec v celém sálo panovalo neskutečné vedro, hrálo se nám naprosto výborně. Aby ne před tak skvělým publikem. Až na pár výjimek stál celý sál na nohou, stál a tančil - paráda. Za každým songem mocný aplaus, pogo neustávalo ani na chvíli a my se prohráli, protančili (některé taneční kreace byly vskutku povedený) a propovídali až na konec našeho setu, do nějž už čím dál tím víc zařazujeme nový songy. Pípa někdy v půli koncertu opět zlikvidoval svůj virbl a tak při jeho výměně dostal P.P.Cvok prostor na jeden ze svých vtipů. Lidi ho však znali... :-) Při posledním songu pak zase během našeho tanečně-skákacího skotačení na Černobílý svět málem uštěřil vzduchem letící Sváťa svoji botou "kopačku" Šukecovi do obličeje (metalisti mají tendence se neustále naklánět a ex-fotbalista Sváťa zase stále vykopává...). Prostě to bylo úplně skvělý hraní podtržený vyřvaným přídavkem. Takto vysaunovaní jsme pak tradičně rozdali několik desítek plakátů a samolepek, Sváťa u stánku s byznysem rozjel autogramiádu a následně se pomalu počali chystat na odjezd. Vyposlechli jsme si po nás hrající Jaksi taksi, naložili a vyrazili směr Slaný. Se žrací pauzou u naší oblíbené Robin Oilky na dálnici z Prahy do Slanýho jsme se zdárně doplazili domů, plni dojmů a víc než dobrých pocitů z prvního hraní uvnitř, který symbolicky zahájilo další klubovou sezónu.

REPORTÁŽ - JABLONEC NAD NISOU (4.9.)
Sraz na náš sobotní dvoják byl stanoven už na čtvrtou. Výjimečně jsme jeli dvěma vozy, protože Šukec musel z Jablonce zpátky domů, takže nakládka věcí do Pešatorový služební Octavie a Šukecovi neslužební Fabie se lehce protáhla. Tento tetris ještě tak zmáknutý nemáme. Šukec jel napřed, Sváťa s P.P.Cvokem vyzvedli doma Pípu a vzhůru do hor. V Jablonci jsme byli skoro za chvilku a díky navigaci místních jsme úspěšně nalezli místo jablonecké přehrady, kde jsme se potkali s bloudícím Šukecem, který nějak nemohl najít cestu do areálu. Po chvilce zmatkování jsme objevili značení a dojeli na místo určení. Právě hráli Sex Deviants, po nichž jsme měli jít na řadu my, tudíž nebyl čas na nějakou aklimatizaci, hned jsme si vynosili věci a počali se chystat na náš set. Pozdravili jsme se s Krtkem, dostali instrukce a informaci o počtu lidí (přes 200) a vzápětí opanovali opuštěné pódium. Přestavba, zvukovka a hrr na ně! Dobrej zvuk a výborný hraní. Nečekali jsme, že za denního světla na nás bude pařit až tolik lidí. Místy až brutální pogo, občas nějaký ten pád do nás (pak už to naštěstí jeden ze zvukařů hlídal), občas stanul nějaký ten punker mezi námi na pódiu - ale vše bylo naprosto bez problémů a bez nějaký újmy na zdraví či technice - pohoda. Tanec neustával při žádný skladbě a z betonovýho plácku, který sotva pojímal ten dav se na nás valily mračna prachu. My taky prostoru na blbnutí moc neměli, ale i tak to bylo naprosto parádní hraní. Po odehrání takovýho standardního, byť trošku delšího festivalovýho repertoárku s pár novými songy jsme ještě na skandování a žádost publika přidali a poté se zdekovali, sbalili a naložili, bychom se v sestavě bez Šukece přesunuli do dalekých Pardubic.

5.9.2005

REPORTÁŽ - PARDUBICE (4.9.)
Díky radě a navigaci kámošů z N.V.Ú. jsme při přesunu z Jablonce do Pardubic zvolili jinou cestu než jsme původně plánovali, ale byla výborná a hlavně rychlá, tudíž jsme ve městě perníku byli dřív než jsme plánovali. Právě dohrávali Punk Floidi, pročež jsme měli ještě spoustu času, tak jsme si nanosili do zákulisí věci a vybalili stánek s byznysem. V klubu Ponorka bylo v tu dobu (dle oficiálních údajů) necelých 150 lidiček, což byla návštěva velice příjemná, ač jsme tedy při společném hraní s Volanty zvyklí na víc :-) Po veselých punkerech ze Zábřehu přišli na řadu oslavenci - skupina Promile a lehce po půlnoci potom my. Byli jsme zvědaví, kolik lidí v tuto pokročilou hodinu podnik opustí, ale zůstalo jich tu víc než dost. Při přestavbě jsme navíc hromadně obdivovali pozadí tří krásných fanynek, sedících na pódiu. Vůbec publikum bylo úplně skvělý (složení pánské a dámské části bylo tak 1:1), tančilo a zpívalo a úplně skvěle reagovalo. Mile nás překvapila rovněž znalost nových songů a při Sváťově vyhlášení, že jako zahrajeme cokoliv o co si kdo řekne, jsme jich taky dost odehráli. Zvuk byl v pohodě, nahoře nám sice chyběla Šukecova kytara a vůbec jeho přítomnost, což nesl s nevolí nejvíce Sváťa, který si na svého souseda po levici víc než zvykl (hlavně na stání uprostřed kapely :-D), ale po pár písních jsme si zvykli a hráli a hráli a hráli. Ani nebyla kupodivu tolik znát únava z předešlýho hraní, a to povětšinou bývá. Protože jsme dostali honorář před hraním, což nemáme rádi, neboť toto je demotivující, chtěli jsme zahrát co nejdéle. Při pohledu na hodinky po skončení koncertu jsme pak konstatovali, že to byl zatraceně dlouhý koncert. Hráli jsme skoro hodinu a půl... Taky jsme byli po koncertě naprosto hotoví, hlavně Sváťa. Vedro v sále bylo zničující a náš boss ihned po koncertě vypil na ex celou 1,5 litrovou láhev Korunní. Po přídavcích jsme rozdali hafo plakátů a samolepek, načež následovala opět autogramiádka a pak pomalá aklimatizace spojená s osycháním a uváděním do lidských podob. Klubík Ponorka jsme opouštěli okolo půl třetí a ještě že jsme jeli Octavií a P.P.Cvok je řidič-ďábel. I tak jsme ale domů dorazili nad ránem. Úklid věcí do zkušebny, rozdělení honořářů, krátké zhodnocení všech čtyř koncertů a konstatování, že se teď několik dní nechceme vidět ani slyšet bylo poslední, co jsme si řekli. Tři dny plný koncertů byly dost náročný a tak jsme docela rádi, že teď máme jen jeden koncík.