archiv novinek

2007: 01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12
2006: 01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12
2005: 01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12
2004: 01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12
2003: 01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12
aktuální novinky

	REPORTÁŽ - MORAVSKÁ TŘEBOVÁ (18.8.)	31.8.2006
	Po neskutečných problémech na postu bicích (viz.novinky níže) jsme vyráželi v páteční poledne vstříc náročnému moravskému "dvojáku". Všichni byli víceméně dochvilní, přičemž Pípa Poe dorazil přímo od Pešatů. Pavlova Hanka se totiž nabídla hlídat pro tento večer Pípovu Káju Mesiah a protože všem tímto spadl kámen ze srdce (opravdu jsme si všichni oddechli, že Pípa mohl jet hrát, jinak bychom museli hraní zrušit a to by nebylo příjemný...) měli jsme velice dobrou náladu. A především díky ní bylo naložení Hyundaie dílem okamžiku a my lehce po poledni vyjížděli směr Morava. Kroměřížáci na zadním sedadle vesele lubrikovali a řešili věci velmi podstatné, načež P.P.Cvok se Sváťou usoudili, že je opravdu nutné vyrobit do auta přepážku... Už v Praze jsme ocenili hodinku k dobru, jíž nařídil boss, neboť jsme zde uvízli dobrou půlhodinku v páteční zácpě před Černým mostem. Dál to ovšem jelo dobře a protože Sváťa jezdí jako drak a P.P.Cvok je navigátor přímo excelentní, byli jsme lehce pátou v Moravské Třebové - přesně dle plánu. Mapku, kterou nám zaslali pořadatelé jsme pravda mnoho neocenili, ale jednak jsme si pamatovali cestu z minula a pak jsme zjistili, že je cesta na fest značená, což jsme velmi ocenili. Cestou jsme pak potkávali mraky lidí táhnoucích do areálu daleko za městem a v duchu jich litovali, protože jít pěšky těchto mnoho kilometrů - nic moc. Těsně před místem konání nás pořadatelé odakreditovali a poslali do backstage, která se nacházela na druhé straně. Tam se jelo lesem a naše původní rozčarování záhy vystřídal údiv nad tím, jak tohle oproti loňsku pořadatelé skvěle vymysleli. Nehrálo se u cesty jako vloni, ale vzadu u lesa, backstage byla famózní a my pochvalně kývali hlavami nad tím, že tohle se klukům z pořádajícího Werglova pjosu fakt povedlo. Po zdravicí se spoustou známých nejen v backstage jsme si šli prohlédnout areálek, v němž bylo už víc jak tisíc lidí (ve finále jich tu měli údajně 3000) a poté s sebou vzali plakáty Valníku a polepili co se dalo. Do toho všeho nám začali hrát maďarští Lesca punk a jak nemáme ve zvyku někoho kritizovat, tohle bylo opravdu strašný. Punkcoreový nářez se spoustou chyb - bylo jasný, že tahle kapela tu hraje jen proto, že je zahraniční.Dolepili jsme první várku plakátů a šli se chystat k hraní. Při vyndavání věcí Sváťa zjistil, že mu při nakládání věcí, když měl důležitý telefon kvůli Valníku, zbylí dva strunatci zapomněli přibalit náhradní baskytaru a chytil ho hněv nevídaný, který si vybil hurónským řevem na zbytek kapely. V daleko větším řevu Maďarů na pódiu se však tento téměř ztratil a jak to bývá, boss brzy zchladl. Jen co Lesca punk za velmi vlažného zájmu diváků dohrála, už bylo pódium naše. Nám dobře známý zvukař nám ochotně pomohl vše zapojit, což se neobešlo bez pár vtípků, rychlá přestavba a zvukovka, jež jak tomu už v poslední době bývá přilákala před pódium stovky lidí a šli jsme na to. Super zvuk a od prvního songu Fronty se utvořil famózní kotel s ještě pompéznější atmosférou, což nás nakoplo k maximálnímu výkonu. Hrálo se opravdu fantasticky. Zařadili jsme osvědčený songy a refrény Nazi-Czecha (při němž zavlála v kotli červenočerná anarcho vlajka) či třeba Pohádky o bídě zpívali chorálem snad úplně všichni. Bylo to mocný a my si to báječně užili. Rozhodili jsme dvacítku CD, udělali se při závěrečném chorálu davu při Černobílém světě a na mohutné skandování megakotle přidali. No a protože tu ještě nebyli rakouští Rentokill a my byli stále vyvoláváni, přidali jsme ještě jednou. Nádhera. Sváťa vyhlásil byznys na levoboku a provizorní zátarasy měly co dělat by udržely nápor zájemců - především o CD Best of. Jen jeho prodal náš boss 45 kusů, čímž překonal rekord z Keltské noci, nepočítaje další věci. Byznys trval dlouho předlouho, prokládán autogramiádou a skončil až se dostalo na všechny. Mezitím P.P.Cvok dopolepil zbytek areálu a spustili rakouští Rentokill, což bylo úplně o něčem jiném - byli fakt výborní. Sbalili jsme byznys, Sváťa se po hodině konečně převlékl a setřásl ze sebe mušky, které na něj v letním lesním podvečeru nasedali, uložili vše do dodávky, rozloučili se a s příjezdem Zóny A, která měla za chvilku začít, a jejím pozdravením areál místa konání opouštěli. Byli jsme moc a moc spokojení a po loňských rozpacích moc fest Pod parou chválíme a pořadatelům dáváme výbornou. Super akce. Přes skupinky potácející se lidí i zombie po cestě k areálu a vyhnutí se dodávce vezoucí E!E (a mohutné zdravici) jsme zdárně dojeli zpět do Moravské Třebové a vyjížděli směr Jihlava.

	REPORTÁŽ - JIHLAVA (19.8.)	31.8.2006
	S výbornými pocity a plni čerstvých zážitků z festu Pod parou, které jsme si v autě hromadně dávali dobru jsme jeli z Moravské Třebové do Jihlavy. Pohodovou cestou, v klidu a bez spěchu a po dobré navigaci a dvou zastávkách u benzínek na doplnění tekutin a krmiv včetně prevenci Čurana Močiče, jsme dorazili v půl jedenácté na místo činu, do města katakomb plných magie a druholigových fotbalových i hokejových klubů. S připravenou mapkou Jihlavy a šipkou u klubu Music Gate Edgar jsme byli nachystáni na hledání, ale jaké bylo naše překvapení, když jsme podle skupinek lidí klubík nalezli při cestě úplnou náhodou ještě před tím. Všichni jsme si oddechli, na křižovatce se otočili a zaparkovali před klubem, který se nacházel hned u jihlavského hokejového stadionu. Před klubem samotným pak posedávalo několik desítek lidí, kteří nás vzápětí poznali, načež následovalo focení a družné rozhovory s (jak se ukázalo) věrnými fans. Družbu utnul boss vyzývající k vstupu do sklepních prostor klubu. Byli jsme překvapeni nejen skvělým interiérem a útulností, ale především víc než slušnou návštěvou. Bylo tu 200 lidí a další chodili. Přivítal nás majitel se zpěvákem skupiny Soustruh, která zde měla křtít CD a vše měla tak nějak na svědomí a my obdrželi pivenky a dozvěděli se co a jak. Právě dohrávala nějaká místní rocková skupina, načež jsme se rozhodli se aklimatizovat a prohlédnout si prostory Edgaru. Jako plané se ukázaly naše obavy, že kolik sem přijde lidí v konkurenci spousty velkých venkovních festů včetně Moravské Třebové, a my postávajíce u pivka pozorovali, kolik tu bylo krásných slečen - poměr obou pohlaví byl tak 100 na 100. Bigbítková kapela dohrála a začal se chystat místní Soustruh, po němž jsme měli hrát my. Vzhledem k malým prostorám a absenci šatny jsme si do klubu nanosili jen kytary a pár drobností a šli se připravovat na hraní ven. Sváťa přeparkoval a my střídavě odpočívali v autě, či sledovali produkci jihlavských mladíků. Slíbili jsme jim, že jim někdo z nás pokřtí jejich debutové CD, k čemuž jsme vyslali Šukece. Místní začínající partička odehrála s obrovským nasazením necelou hoďku svých příjemných songů (byť tedy bylo hodně znát, že kluci začínají), přičemž se Šukecem pokřtili CD a celkově naladili a roztančili publikum. Přestavba pódia trvala trochu déle, neboť jsme skoro všechno měnili a pak se ještě notnou chvíli zvučilo. Spustili jsme přesně v době, kdy začínal byl nabitý sál netrpělivý. Od počátku se strhlo brutální pogo, v němž se ocitali nejen punx, ale i sličné dívky, že až nám jich bylo líto. Po dvou písních jsme museli ustoupit s mikrofony o kus zpět, protože lidí bylo v malém sálku opravdu hodně a vlnící se dav s předními pogéry nám neustále vyplivoval několik jedinců před nás, na nevysoké pódium. Ještě před hraním jsme se rozhodli, že koncík hodíme celkově do pohody a tak jsme také učinili. Zařadili jsme pochopitelně pár svižnějších kousků, ale hodně se povídalo a lubrikovalo (byla úžasná spolupráce a komunikace s plným sálkem) a my dali i songy, které tak často nehrajeme. Za skvělý atmosféry s vrháním CD jsme přehráli něco málo přes hodinku songů, dvakrát přidali a po autogramiádě a lehkém byznysu ještě na pódiu přepustili místo skupině Pech, která měla hrát po nás. Bychom ji příliš nezdržovali, jsme si odnosili věci na kraj sálu, kde byla dokončena autogramiáda a odkud jsme za pomoci spousty fans pomalu apáru odstěhovali nahoru na parkoviště před auto. S našim exodem klub opustili tři čtvrtiny návštěvníků, přeci jen bylo už dost hodin, ale to už nás příliš netrápilo. V půl druhé jsme unavení ale moc spokojení s těmi nejlepšími dojmy z dalšího koncertu - vlastně oba byly uplně skvělý, opouštěli Jihlavu a jeli domů. Návrat nad ránem do probouzejícího se města plného ptačího zpěvu byl krutou realitou. Vyložili jsme pár drobností, Sváťa jel zaparkovat auto a my šli na kutě. Byl opravdu čas tomu čelit - čekala nás náročná sobota a hraní s dalším náhradním bubeníkem, potažmo nedělní Trutnov.

	REPORTÁŽ - HORNÍ BUČICE U ČÁSLAVI (19.8.)	31.8.2006
	Odjezdu k sobotnímu hraní předcházela několikahodinová zkouška se zaskakujícím bicmenem Domkem z kapely Selfish, jehož jsme získali jako víkendovou náhradu za hlídajícího a paragrafujícího Pípu Poe (viz.novinky níže). Před třetí hodinou ho Sváťa dovezl i s jeho věcmi z Tuchlovic a nedlouho poté jsme ve zkušebně sjížděli jeden song za druhým a dřeli a dřeli. Byli jsme neskutečně šokováni, když jsme viděli naše songy v notách pro bicí.... Po nacvičení dvacítky skladeb jsme s dobrými pocity (Domek hrál naprosto fantasticky) vše sbalili, odnosili, naložili do Hyundaie a lehce po šestý po příchodu bedňáka a fotografa Perníka vyráželi směr východní Čechy. Cestu k Čáslavi a podobným končinám jsme za poslední dobu absolvovali již několikrát a tudíž jsme věděli co přesně nás čeká a mohli si dovolit i luxus v podobě víc jak hodinové večeře u motorestu za Prahou. Po vydatném jídle jsme pokračovali v cestě, přičemž Sváťu chytil fantas že to nestihneme dorazit včas a jel nadzvukovou rychlostí. Před Čáslaví jsme potom přejeli bludný kořen a mezi oběma Bučicemi chvíli tápali (je nejen Horní ale i Dolní), ale nakonec zdárně našli místo konání akce, ač jsme se divili, že do takového zapadákova vůbec může někdo přijít. Svým způsobem náhodou jsme na konci vesnice nalezli polorozpadlý statek, v němž se nacházel areál (ten byl tedy pěkný) kde se hrálo. Ještě při vjezdu jsme si prohlíželi plakát zvoucí na akci, kde byl nápis naší squadry tak idiotským fontem resp. typem písma, že téměř nešlo přečíst o jakou kapelu jde. Nešlo se pak divit, že v ohromném sálu bývalého kravína pro několik set lidí jich posedávalo něco málo přes padesát... Majitel nám ihned vysvětloval, že sem chodí vždy minimálně dvě stovky lidí, ale dnes že jsou dvě konkureční akce v okolí, jenže ono se vážně stačilo podívat na jejich úžasný plakát, kde pod našim nečitelným nápisem (to fakt mohl přelouskat jen málokdo) stály tři neznámé skupiny a nebylo se čemu divit. První kapela začala hrát těsně s naším příjezdem a nutno podotknout, že mladíci Heating byli na svůj věk hodně dobří. Vynosili jsme si věci a počali se chystat s přípravami, poněvadž si boss vydupal kvůli skluzu hraní ihned po nich. Mezitím přišlo pár desítek lidiček, takže jich tu nakonec necelá stovka byla, ale v tom ohromném a akusticky hrozném sálu se téměř ztráceli. Zvukovka po krátké přestavbě byla krapet delší. Místní zvukař nebyl z nejrychlejších a rovněž jeho technika nebyla nijak moderní. Staré mikrofony AMD z osmdesátých let potěšily jen Sváťu coby pamětníka a sběratele kuriozit, ale jedna cesta v odposleších - to nás šokovalo všechny. Po zvukovce jsme spustili a za hodně podprůměrného zvuku nahoře i dole roztančili nějakou dvacítku - třicítku fans a zbylé předtím chladné publikum alespoň rozehřáli do provozních teplot a přinutili k potleskům a pozitivním ohlasům. Perník ani nefotil, neboť vážně nebylo co, a tak si dobrovolně sedl k byznysu, který zde taktéž živořil. Snažili jsme se, ale ze zvuku a vůbec ze špatný organizace byli tak nějak otrávení. Brali jsme to ovšem jako generálku na Trutnov, čili bude to znít hnusně, ale takovou zkoušku na důležitý koncert a tím to svůj účel splnilo. Vyjasnili jsme si s Domkem pár problémovějších songů, pobavili a potěšili pár desítek lidí, z nichž byli jako tradičně oceněni CD nejlepší tanečníci a po přehrání celého asi hodinového pořadníku a vyvolaného přídavku jsme přepustili místo další kapele, jíž byla nám dobře známá Kulturní zřízenost. Ještě během jejich zvukovky jsme se vypakovali a když kluci začínali hrát, byli jsme s daleko nižším honorářem než byl domluven již na cestě směr Trutnov. Hraní v Bučici se všemi doprovodnými jevy okolo můžeme bezesporu označit jako dosud nejhorší letošní koncert - a to ne naši vinou. Zdejší pořadatel by se měl nad sebou hodně zamyslet a nás jen mrzelo, že jsme do téhle mizérie vtáhli selfisháckého Domka. Doufali jsme, že nedělní Trutnov bude lepší. Byl...

	REPORTÁŽ - TRUTNOV OPEN AIR (20.8.)	31.8.2006
	Do Trutnova jsme dojeli deset minut po druhý hodině ranní a jak se ukázalo, stala se nám málem osudná asi patnáctiminutová přestávka na čerpací stanici u Pardubic, kde jsme si museli vylíčit dojmy z nějakýho diskantskýho megafestu, jenž jsme zde míjeli a který se v této východočeské metropoli během víkendu konal. Akreditační místo pro kapely bylo totiž již zavřené a ochranka u zadního vchodu řekla bossovi, jdoucímu vše potřebné zařizovat, že máme smůlu a že musíme počkat do rána. To však Sváťa nenechal jen tak a šel urgovat o akreditaci k hlavnímu vchodu. I zde se mu nedostávalo nijak přívětivého přijetí od svalnatých sekurity holohlavců, tím spíš, když viděli bossovo zelené tričko Bohemians 1905, klubu co je vždy všem pravicovým extrémistům trnem v oku, ale náhodou zde narazil na jednu z produkčních a vyfasování pásek a hlavně parkovací karty pak už bylo dílem chvilky. V nejméně vhodnou dobu se zde zhmotnili naprosto ožralí Volanti bez svého ředitele... Ani tento strašák však neohrozil naše bezpečný zaparkování a vplutí do místa konání akce. Do backstage jsme přešli společně, když jsme předtím obdrželi od Sváti povinné instrukce se stanovenou dobou ranního srazu, budíčku, rozcvičky, snídaně atd., ale tam jsme se hromadně rozprchli. Pokecali jsme s výjimečně střízlivým Tony Ducháčkem z Garáže a spoustou dalších známých lidiček a pak postupně odpadali. Zatímco boss šel spát skoro hned, ostatní tak činili v cirka hodinových intervalech, takže následoval Šukec, Perník, Domek a nakonec golem P.P.Cvok, jenž uléhal někdy v půl sedmé ráno, aby byl tím prvním vzhůru, který radostně kynul Sváťovi vylézajícímu v půl osmé z Hyundaie. Probudili jsme mrzáka (Šukece), vysypali ze spacího pytle Perníka, naložili Domka ještě ve spacáku a coby polomrtvé nelidské bytosti přejeli vozem do backstage za hlavní scénou. I zde se vše teprve probouzelo, ale Boron, který měl hrát před námi už tu byl a vybaloval tuny svého vlastního aparátu. Zaparkovali jsme, v klidu se nasnídali a poté co byl Boron hotov se stavbou apáry jsme si do pozadí počali připravovat my tu naší. S devátou byl onen neskutečný kravál spuštěn a tisíce návštěvníku festivalu bylo probouzeno. O hluku svědčí to, že nám na pódiu skákala ručička ladičky tak, až jsme se museli chodit ladit mimo něj. P.P.Cvok se Sváťou vytvořili pořadník (byl to zcela unikátní jev), který jsme dali ke schválení Domkovi a jen co dohrála první skupina, bylo hlavní pódium Trutnovského open air festivalu naše. Zvukovka byla hodně rychlá a my s potěšením pozorovali, jak se areál festivalu plní lidmi. Po poloprázdném hledišti při Boronu jich tu najednou bylo několik tisíc, prostě úžas. Tím spíš, že bylo ještě před desátou. Už při zvukovce se vytvořil před pódiem několikasethlavý kotlík, který sahal od zátaras až po první řadu (což ani spousta kapel po nás neměla), takže skoro nešlo projít a my potěšeni báječnou diváckou kulisou, která nás přišla podpořit, ze sebe setřásli všechnu trému a nejistotu a s chutí a výbornou náladou spustili. Sváťa moc nemluvil, ale song střídal song, zvuk byl super, nám to skvěle sedlo, Domek už hrál z not jen něco a připočteme-li opravdu fantastickou ranní diváckou kulisu - bylo to jak ve snu. Přehráli jsme naši pětačtyřicetiminutovku a ve finále na samotný závěr za neskutečného aplausu naházeli do lidí třicítku CD. Děkovačka, rozloučení, poslední zamávaní skvělému kotli a publiku vůbec a už jsme se dekovali pryč, bychom přepustili místo na scéně pornofolkaři Závišovi. Během jeho setu jsme se postupně sbalili, přičemž jsme si hromadně gratulovali ke skvělému výkonu - hlavně Domkovi jsme plácali po ramenou, protože to byl z jeho strany naprosto profi výkon, uložili si apáru do auta a po jeho přeparkování se šli na pár hodin bavit a nasávat festivalovou atmosféru. To však dlouho netrvalo, protože bylo potřeba polepit areál plakáty Valníku a tak kromě Domka byli zverbováni všichni zbylí a vybaveni zbraněmi: lepenkou, nůžkami a nastřelovačkou, jsme vyrazili do akce. Za necelou hodinu byl celý Trutnov jednou naši velkou reklamní plochou a my pomalu, ale jistě počali přemýšlet o odjezdu. Domka čekala zkouška s další z jeho kapel, a tak jsme lehce po jedný hodině opouštěli areál trutnovského letního kina, unavení a ztahaní, ale šťastní a spokojení, abychom nabrali směr Slaný. Ospalé nedělní odpoledne jsme celé propovídali, bylo pořád co řešit (jen golemovi vypadl šém, takže spal) a s drobnými pauzami na Čurana a občerstvení jsme přesně na čas - ve čtyři hodiny dorazili před zkušebnu. Tady jsme se rozloučili s Domkem, jehož si odvezl jeho zpěvák, uklidili věci a šli si po svém - golem spát a zbylá trojice na oběd. Letošní Trutnov byl stejně jako ten loňský super, ale víkend byl neskutečně náročný a my byli rádi, že bylo po něm. Příští nás čeká Valník a to bude taky záhul. Držte nám palce ať to zvládnem!

	REPORTÁŽ - KELTSKÁ NOC (12.8.)	31.8.2006
	Na hraní na skvěle obsazeném festu Keltská noc jsme se po loňské absenci hrozně moc těšili. Seznam účinkujících, to bylo jméno za jménem a samá taková, která stála za shlédnutí. Jenže Pípa Poe má teď trochu jiné starosti a tudíž jsme rozhodli, že pojedeme nezávisle dvěma vozy - podobně jako v červenci na Drátofestu. Vzhledem k našim pravidelným ne zrovna včasným příjezdům na Keltskou noc jsme si dali sraz už v pravé poledne, ale protože se někde zapomněl Šukec a dorazil až s patnáctiminutovým zpožděním, nabrali jsme skluz hned s odjezdem. Pípa se Šukecem, čili Duo studio Kroměříž, utvořili jednu posádku, rázem nám zmizli z dohledu a celou cestu si určitě hezky popovídali, zbytek se pak rozvaloval v prostorné Hyundai. Do hor je cesta daleká a strastiplná a trvá opravdu dlouho. Navigátor P.P.Cvok však vybral jeho tradiční nejlepší cestu a poté co jsme u Jičína předjeli auto pana profesora Poea a kolegy Dr.Šulgána, přičemž si boss zhluboka vydechl (měli jsme oprávněné obavy, že "kroměřížáci" v horách zbloudí), už bylo společné doražení na místo určení dílem hodinky. Přijeli jsme krásně na čas, tou správnou cestou a po vyfasování parkovacích kart a vyhnutí se na festival táhnoucích "ginjům" jsme přijeli k zadní bráně pro kapely. Celý festival se k našemu údivu (je fakt, že jsme tu hráli naposledy předloni) posunul z protilehlé louky na kopci na druhou stranu, kde byl sráz podstaně menší. I tak jsme měli velký problém při vjetí do backstage a naložená Hyundai dostala slušný záhul než tam byla dostrkána a to i s pomocí několika dobrovolníků. Právě hráli Apple juice a my se po akreditaci snažili aklimatizovat. Horský vzduch však dělal svoje. V areálu se nacházelo pár tisíc lidí (my to odhadovali tak asi na tři) a nás všechny jako jednoho muže napadlo jediné - plakáty Valníku! A tak jsme všichni čtyři i s Perníkem vzali lepenku, nůžky, nastřelovačku a plakáty a vyrazili. Po půlhodince už byl areál konání akce totálně polepen a my usoudili, že je čas se pomalu chystat na hraní, neboť právě začínal se svým vystoupením Záviš hrající před námi. Při přípravách nám dva málozubí pomocníci nejdříve odřeli lak zadních dveří a vzápětí mocně řachli Sváťu jeho aparátem do hlavy, načež boss dostal hněv a oba málozubce vykázal a věci si raději vyndal sám. Vyložení, nachystaní a naladění jsme byli hned a jen co Záviš, který nám před koncem svého setu udělal slušnou reklamu (děkujeme...), ukončil svoji produkci opanovali jsme pódium a urychleně nazvučili. Jak tomu již bývá, zkouška zvuková zaplnila plac před námi a při prvním songu sbíhali dolů z kopce pod pódium další a další jedinci až vytvořili mocný několikasethlavý kotel, který na druhého Dona Quijota de la Ganju tančil snad úplně celý. Zvuk byl super, my měli z ohlasu i zvuku skvělou náladičku - prostě to zase sedlo a protože i lidi byli fantastičtí nemělo hraní chybu. Přehráli jsme necelou pětačtyřicetiminutovku největších hitovek, přičemž docházelo i na pódiovou show včetně rozhazování CD a nejrůznější blbnutí a běhání po pódiu i pod ním, čehož využívali především oba "vysílačkáři" - to vše za super ohlasu davu před námi. Závěrečný Černobílý svět pak zpívali snad úplně všichni a vyřvaný přídavek (moudře jsme si nechali rezervičku na něj :-D) byl famózní tečkou za super hraním. Nadšení až téměř dojatí jsme v rychlosti přepouštěli plac Doktoru P.P., když se po levé straně rozjel Sváťou avizovaný prodej věcí z našeho distra. Ještěže Lucku od davu dělil plot a s byznysem ji pomohl Láďa ŘiĎiČ, jinak by byla rozsápána zájemci především o bestofku - prodaly se všechny a rekord z Drátofestu byl rázem překonán... Následovala lehká autogramiádka a úklid věcí do auta, to vše za příjemné kulisy Doktora P.P., žrator během následujích E!E a pak už užívání si víru festivalu. Pípa Poe odjel a ostatní se počali upravovat do nelidských podob. Odehrál fantastický Wohnout a začalo pršet. Sváťa chtěl jet domů, ale zbytek posádky byl rezolutně proti - hlavně golem P.P.Cvok byl neoblomný a pod vlivem havajského rumu i těžko ovladatelný, když se mu zasekl šém a tak jsme pařili ve VIP stanu se spoustou slavných (Tři sestry, Wohnouti, Banjo band Ivana Mládka ad.). A zatímco většina z nás tak jen tiše přihlížela a nenuceně konverzovala s těmi méně slavnějšími, P.P.Cvok byl s každým nejlepší kamarád. No museli byste to vidět - nechybělo totiž mnoho, aby oslovil i samotného mistra Ivana Mládka. Průtrž mračen při Vypsané fixe poté trochu povolila a tak jsme si Tři sestry chodili střídavě poslechnout, abychom se na Ivana Mládka a jeho Banjo band setkali všichni před pódiem, kde pařil i zpíval i šofér Sváťa. Mládek byl úžasný, ale doba byla již značně pokročilá a tak Sváťa po jeho setu velel odjezd. Samotný exodus byl však velmi problémový, když došlo i na megahněv bosse a nechybělo mnoho a někteří mohli jet v neděli domů busem - Perníkovi se nechtělo z objetí neznámé slečny a nezvladatelný P.P.Cvok pod vlivem psychotropů a halucinogenů nebyl k nalezení. Naštěstí vše dobře dopadlo (byť v případě golema, který úplně náhodou jdouce z kopce nastoupil do naší dodávky, můžeme hovořit o megaštěstí - jsme totiž přesvědčeni, že ve stavu, v němž se nacházel by nastoupil do jakéhokoliv vozu) a my někdy v půl druhé opouštěli -byť tou horší cestou, areál Františkova nad Jizerou. Cesta byla dlouhá, nekonečná, proložená hrdelními skřeky opilců a zkrápěná vytrvalým deštěm. Domů jsme přijeli nad ránem. Většina posádky sice byla nepoužitelná, ale hraní a vůbec akce to byla víc než skvělá.

	SVÁŤA A P.P.CVOK VE STŘEDU V TV ÓČKO (17.00 hod)	21.8.2006
	V předvečer začátku našeho festivalu Rock na valníku, ve středu 23.8., budou od pěti hodin odpoledne hosty pořadu INBOX hudební TV Óčko Sváťa a P.P.Cvok. Pohledná a známá (nejen) moderátorka Eva Aichmajerová oba naše strunatce hezky pěkně vyzpovídá a vy se budete moci dozvědět nejen co nového se chystá u nás, ale i něco o blížícím se námi pořádaném festivalu. Takže nezapomeňte - STŘEDA 23.8. od 17.00 hodin - pořad INBOX na TV ÓČKO!!!

	INFO K HRANÍ - VŠICHNI NA ROCK NA VALNÍKU !!!	21.8.2006
	Předposlední prázdninový víkend nás čeká jen jedno hraní a to na domovském festivalu Rock na valníku. Letošní v pořadí již sedmý ročník je opět třídenní a my zahrajeme jako jedna z posledních kapel celého večera - v sobotu od osmé hodiny večerní na Gambrinus stage. Před námi Jolly Joker, po nás Zóna A. Neboť celý festival defacto pořádáme (spolu s naším nehrajícím kapitánem Perníkem a Sakalou z Projektu Parabelum), je logické, že v pátek nikde nehrajeme. Už od čtvrtečního rána totiž budeme většinu času trávit ve slánském letním kině. Vyjma pana profesora Pípy Poea se totiž na pořadatelství budeme podílet všichni - a tak kromě mě, coby hlavního pořadatele, uvidíte P.P.Cvoka v roli stagemanagera a Šukece coby pódiového technika. Na festival vás všechny pochopitelně co nejsrdečněji zveme - na dvou scénách bude ke slyšení bezmála padesátka skvělých kapel - např. Wohnout, Švihadlo, Zóna A, Slobodná európa, Tleskač, Znouzectnost, Krucipüsk, Jolly Joker, SPS, Houba, Volant, Jaksi taksi, N.V.Ú. a další a další. Více včetně kompletního časového harmonogramu najdete na www.valnik.cz Budeme se s vámi těšit na viděnou na NAŠEM FESTIVALU ;-)

	DOMEK Z KAPELY SELFISH JE PROSTĚ MACHR!	21.8.2006
	Jak jste si mohli přečíst o pár novinek níž, postihl nás tento víkend nemilý trabl s postem bubeníka. Pípova manželka Petra musela s malým Ondrou Poeem do nemocnice a Pípa musel hlídat malou Káju Mesiah. Stěží sehnal hlídání na pátek, který s námi odehrál, ale v sobotu a hlavně v neděli na Trutnovský open air nemohl jet... Trn z paty nám však vytrhl mistr rytmu - Lukáš Chaloupka alias Domek - bubeník kapely Selfish. Ve středu jsme mu zavolali a on na naši nabídku kývl. Ve čtvrtek odpoledne od nás obdržel seznam vybraných dvacet písní (z nichž mnohé neznal), které ještě ten večer a v pátek - vždy po práci nadřel (a k našemu údivu si napsal do not!!!). V sobotu po obědě proběhla jedna jediná, asi dvouhodinová zkouška a jeli jsme hrát. Na generálce v Horní Bučici jsme vychytali mouchy a na open air festivalu Trutnov před několika tisíci diváky to byl z jeho strany naprosto parádní výkon, díky němuž se i nám hrálo skvěle - kdybychom to sami neřekli, asi by nikdo nepoznal, že s námi Domek hrál po jedné zkoušce... Profi přístup a profi výkon - je to prostě pan bubeník a my mu ještě jednou tímto děkujeme za celou kapelu za úžasný záskok. A vy, kdo ho neznáte, poslechněte si SELFISH... - www.selfish.cz

	SOUTĚŽ O VOLŇÁSKY NA VALNÍK UKONČENA - NOVÁ V ZÁŘÍ...	21.8.2006
	Něco přes stopadesát z vás se zúčastnilo naší letní soutěže o tři volňásky na festival ROCK NA VALNÍKU Made in Gambrinus No.7, ale jen asi dvacítka odpověděla správně!!!! Takový poměr špatných odpovědí tu snad ještě nikdy v historii nebyl! Přitom otázka nebyla těžká... Spousta z vás se však nechala nachytat, protože bývalý kytarista Michel Coolman, který hrál s TN od ledna 2003 do února 2004, na Rocku na valníku NIKDY nehrál!!! Během "valníku 2003", kdy byl řádným členem TN, totiž přijel pozdě a festivalový set tak odehráli kluci ve třech, jako ve všech předešlých ročnících (viz.fotografie z této akce a report ze 3.září 2003). Pouze vloni se po boku tradiční trojice objevil druhý kytarista Šukec. Správná odpověď tak zněla: V letech 1999-2005 vystoupili na festivalu Rock na valníku tito členové TN - Svatopluk Šváb, Pavel Pešata, Pavel Pospíšil a Ján Šulgán (mohli jste psát i přezdívky). Z dvacítky správných odpovědí jsme se Sváťou vylosovali tři šťastlivce, kteří získávájí volný vstup na všechny tři festivalové dny. Jsou jimi Iva Propílková z Brandýska, Jan Mikolášek z Nelahozevse a Ivana Kůrková z Prahy 6. Výhercům blahopřejeme a svoji výhru si mohou vyzvednout na pokladně u brány festivalu. Nová soutěž bude vyhlášena 1.září.

	NESTÍHÁME REPORTY - BUDOU PO VALNÍKU...	21.8.2006
	Omlouváme se všem těm, kteří vždy zkraje týdne dychtivě prahnou po našich tradičních reportech. Vzhledem k blížícímu se námi pořádanému festivalu Rock na valníku Made in Gambrinus No.7 máme všichni (hlavně Sváťa) plnou hlavu jiných starostí a tak musí čtyři reportáže z uplynulého víkendu počkat. Nebudete o ně v žádném případě připraveni - dělo se toho opravdu hodně, jen musíte mít minimálně ještě týden strpení. Reporty z Moravské Třebové, Jihlavy, Horní Bučice a Trutnova tak očekávejte někdy po Valníku. Děkujeme za pochopení.

	PONDĚLNÍ ROZHOVOR NA ČR 4 - RADIU WAVE (21.8. od 15.00 h)	20.8.2006
	V pondělí 21.8. můžete na frekvenci rádia Wave - Českého rozhlasu 4, slyšet od 15.00 hodin v přímém přenosu rozhovor se Sváťou a P.P.Cvokem. Povídat se bude o všem možném, ovšem ponejvíce o nové desce a samozřejmě taky o open air festivalu Rocku na valníku, který příští víkend pořádáme. Středočeši a Pražáci si mohou rádio Wave - ČR 4 naladit na frekvenci 100,7 FM, ostatní pak dle svých regionů. Rádio Wave - Český rozhlas 4 lze také poslouchat přes internet: www.rozhlas.cz/radiowave/live Všichni tak máte jedinečnou šanci si poslechnout lubrikační kecy Sváti a P.P.Cvoka v celostátním a celoplošném měřítku :-)

	INFO K VÍKENDOVÝMU HRANÍ	17.8.2006
	Čeká nás hodně náročný víkend, tím spíš, že v sobotu a v neděli budeme hrát úplně s jiným bubeníkem, ale nepředbíhejme. V pátek nás bude možno vidět na tradičním, již 4.ročníku Festu Pod parou. Dosud jsme nechyběli na žádném z jeho ročníků, letos hrajeme v pátek od šesti do sedmi hodin. Před námi zahrají maďarští Lesca punk, po nás rakouští Rentokill. Více o festu se dozvíte na www.podparou.cz My se zde prakticky vůbec nezdržíme, neboť hned po odehrání naší hodinky mizíme směr Jihlava. Zde se v klubu Music Gate Edgar koná od devíti hodin za účasti čtyř kapel menší festík, kde po boku vesměs místních skupin Soustruh, Pech a Trio akrobáto vystoupíme od 23.00 hodin my. Kdo před námi, kdo po nás a v jakém pořadí nám však není známo. Oba dva páteční koncerty absolvujeme v obvyklé a tradiční sestavě. V sobotu hrajeme v Horní Bučici u Čáslavi v klubu resp. v areálu "Na statku", kde se koná za účasti čtyř kapel festiválek. Kromě nás zde od devíti hodin vystoupí Mauritius, Kulturní zřízenost a Heating. My bychom opět měli hrát okolo jedenácté - přesné pořadí kapel nám ovšem ani zde není přesně známo. Více se dozvíte na www.nastatku.eu Jisté je, že rovnou odtud jedeme do Trutnova, kde přenocujeme, neboť už v 10:25 hodin vystupujeme na hlavní scéně legendárního, již 19.ročníku zdejšího open air festivalu. Před námi zahraje tvrďácký Boron, po nás pornofolkař Záviš. Více info najdete na stránkách tohoto nejlepšího a kultovního festivalu v ČR www.festivaltrutnov.cz. Pozor!!! V sobotu i v neděli nás uvidíte ve zcela unikátní sestavě, když za bicími nebude sedět ani Pípa ani jeho náhradník Franky (viz. níže), ale někdo úplně jiný - Domek z kapely Selfish, který nám vytrhl trn z paty a kývl na nabídku odehrát oba výše zmíněné koncerty. Budeme se těšit na vaši diváckou podporu, hlavně v sobotu a v neděli ji bude naše unikátní sestava potřebovat - tož na viděnou!

	O VÍKEND BEZ PÍPY I BEZ FRANKYHO - S ÚPLNĚ JINÝM BUBENÍKEM!!!	17.8.2006
	Stala se nám, přátelé, docela prekérní situace. Ve středu onemocněl Pípův malý Ondra Poe a spolu s manželkou Petrou musel na pár dní akutně do nemocnice. Pípovi tak zůstala na hlídaní malá Kája Mesiah a náš bicmen nám oznámil, že nemůže jet hrát, neboť musí při absenci prarodičů hlídat - vzal si kvůli tomu i paragraf v práci. A jako na potvoru je Franky tento týden u moře v Chorvatsku... Sháněli jsme alternaci a žhavili telefony až jsme nakonec díky Vaanjovi, bubeníkovi ze slánských Kujoonů dostali tip na Domka z kapely Selfish, který na naši nabídku kývl... Pípa pak sehnal hlídání na pátek, takže - v pátek odehrajeme dvoják standardně s Pípou, v sobotu v poledne absolvujeme dlouhou zkoušku s Domkem, po níž ihned pojedeme do Horní Bučice u Čáslavi - zde proběhne taková generálka, neboť druhý den, v neděli dopoledne nás čeká jeden z nejdůležitějších a nejprestižnějších koncertů v letošním roce - legendární Trutnovský open air. Všichni, kteří přijdete na náš sobotní či nedělní koncert nás tak uvidíte v naprosto unikátní sestavě, která se už asi nikdy nebude opakovat. Za bicími bude sedět někdo úplně jiný než Pípa či jeho alternace Franky. Jste na to zvědavi? My také - ostatně přijďte se podívat :-)

	SOUTĚŽ O VOLŇÁSKA NA VALNÍK I U DERATIZÉRŮ!	16.8.2006
	Tak jsem zpět z dovolené a jen připomínám, že v rubrice SOUTĚŽ můžete stále ještě soutěžit o tři volné lístky na rockový open air fest Rock na valníku Made in Gambrinus No.7, který pořádá spolu se svými kumpány z RSC Čechie Slaný koncem srpna boss Sváťa. Novinkou teď budiž to, že svoje štěstí můžete nezávisle na našich stránkách zkusit na www Sváťových Deratizérů, kde rovněž probíhá soutěž o jeden volný lupen. Více na www.deratizeri.cz

	REPORTÁŽ Z KELTSKÉ NOCI POZDĚJI...	16.8.2006
	Protože náš hlavní psavec Sváťa je teď velmi zaneprázdněn přípravami Rocku na valníku, objeví se tu reportáž ze sobotního hraní na Keltské noci s menším zpožděním. Zážitků je spoustu, bylo to super - prostě paráda. Děkujeme za pochopení a jdeme spolu se Sváťou žít valníkem. A co vy? Taky už žijete valníkem? ;-)

	REPORTÁŽ - PUNKFEST PRČICE (11.8.)	16.8.2006
	Stejně jako vloni i letos jsme jeli v srpnu do Prčic :-) A stejně jako vloni i letos tomu tak bylo v pátek, jen čas našeho hraní byl trochu dřívější, neboť nás ještě čekalo jedno hraní. Sraz jsme měli před jednou hodinou, protože jsme chtěli přesně v jednu vyjet, ale tyhle plány nám prostě nejsou dány a my opouštěli Slaný až v půl druhé. Prvotní obavy z ucpané Prahy se nakonec ukázaly jako plané, nicméně jsme raději jeli strakonickou cestou. Navigátor P.P.Cvok určil jeho typickou a tradiční "nejlepší cestu" a my po dvou hodinách jízdy zpestřených rovněž tradičními neskutečnými diskusemi Studia Kroměříž (pan profesor Poe a pan kolega Šukec) dorazili do Sedlece. Škoda, že Sváťa do Hyundaie ještě pořád nekoupil autorádio, bychom byli řečí "kroměřížáků" oproštěni a ušetřeni - garančka skoronového vozu plán MP3 přehrávače zmařila minimálně na pár týdnů. V Sedleci jsme tápali, než jsme si uvědomili, že hrajeme za mostem - v Prčicích (k čemuž nemůžeme nedodat, že pod mostem všichni viděli trávu, jen profesor Poe vodu - zřejmě ještě nějaký flashback). Zde už bylo nalezení zdevastovaného zámeckého parku, v němž se oproti loňsku vůbec nic nezměnilo, dílem mžiku a náš stříbrný sršeň vjel do víru festivalu. Začalo pršet a na hlavní scéně dohrávala nějaká kapela, během níž jsme se pomalu a líně akreditovali a zjistili, že horror stage - čili místo našeho hraní se nachází uvnitř, v areálu stodoly, což nás vzhledem k dešti potěšilo. Lidí tu bylo stejně málo jako vloni, dost možná ještě méně - odhadem 150? Jali jsme se polepit areál plakáty Valníku a protože na venkovní scéně právě spustila Smolíčkova pomsta, po níž jsme nečekaně měli ihned hrát (namísto v pět už v půl páté - což nám však vůbec nevadilo, naopak), vjeli jsme Hyundaí do stodoly a počali se chystat k hraní. Horror stage nás šokovala - v dobrém i ve zlém. Super výzdoba, vskutku horrorová (litovali jsme absence Perníka a jeho fotoaparátu), ale svažující se kopcovité pódium plné různých špurků a bicí nad hlavami na hodně vysokém stupínku (jediném rovném místě), za nímž a improvizovaném "zábradlí" zela díra, takže Pípa Poe měl celý koncert strach, že spadne - no takový divný na hraní. Všechno jsme si postavili a nachystali - bylo zvláštní, když hlavy zesilovačů stály přímo na zemi místo na bednách, ale když byla podlaha z kopce, bylo to bezpečnější, Lucka vybalila byznys, Hyundai byl přeparkován, Smolíčkova pomsta dozněla a my počali zvučit. Venku začalo svítit sluníčko a nás přestalo těšit, že hrajeme uvnitř :-) Do stodoly vešli přilákáni hlukem první zvědavci a pak další a další až tu bylo na náš set nachystáno nějakých sedmdesát lidiček, z velké části dívek, kteří záhy vytvořili skvělou diváckou kulisu. A protože byl dobrý zvuk, hrálo se i nám dobře a tak jsme se hraním vyloženě bavili (kromě chudáka Poea, který se pořád bál, že spadne), dávali i méně slýchané písně, povídali, hojně lubrikovali a komunikovali s fans, prostě si odpolední hraní užívali. Moc prima hodinka utekla jako nic a defacto ji utnul Pípův protržený rytmičák, když Poe defloroval spodní rezonanční blánu, takže jsme se rozloučili přes Pípovu nevoli (když nechtěl hrát s protrženým bubnem) posledními songy, rozhodili pár CD přidali a počali chystat k odjezdu. Venku zatím spustili Benjaming band, takže se nám nakládalo pěkně rychle. Když už jsme chtěli vyjet, objevili se tu hoši z SPS, takže ještě pár přátelských rozhovorů a frčelo se. Příjemně rozehráni a naladěni (a neunaveni!!!) jsme se těšili na druhý hraní v Bílině, kde jsme doufali ve větší počet diváků.

	REPORTÁŽ - BÍLINA (11.8.)	16.8.2006
	Neboť jsme v Prčicích hráli o něco dříve a měli tak časovou rezervu, mohli jsme si dovolit oproti původnímu plánu, který hlásal stíhání jen tak tak, i takový luxus, jako večeři na oblíbené čerpací stanici Esso. Dali jsme nějaký ten žvanec a za dalších diskusí Studia Kroměříž to hnali směr Slaný, aby si Pípa vyměnil protrhlý virbl. Na osmou jsme byli před zkušebnou, vyměnili virbl Poea za virbl Frankyho, odpověděli šokované Sváťově mamce na otázku, co už tu děláme a jeli do Bíliny. Severočeské městečko je od Slaného kousek, nějaká hodinka a něco pohodové jízdy, takže jediný problém skýtalo nalézt areál letního amfiteátru Kyselka. Zde se nám velmi hodily znalosti mostečandy Lucky, která si dovolila to co si nikdo z nás - a to ani boss Sváťa, když na prapodivnou navigaci golema a navádění špatným směrem odvětila:" Ale hovno..." a poslala nás do opuštěných lázní, respektive nad ně, kde se areál nacházel. Tady jsme byli nuceni vjet do zákazu vjezdu a po chvíli tápání areálem byli lapeni městskou policií. Po diplomatickém - pokorném a slušném jednání s muži zákona jsme byli doprovozeni až na místo konání. Již jsme byli očekáváni. Pozdravili jsme se s pořádajícími Do řady!, kteří se právě chystali hrát, vyložili si věci, přeparkovali a pak jen žasli, kolik je tu lidí. Ještě před přípravami, k nimž nás neustále hecoval boss, jsme stihli pomoci stánkařům se sudem piva a hromadně zamečet stádu koz, pasoucích se v ohradě u areálu. Nejvíce mečel Sváťa, vrátivší se z polepu areálku plakáty, ale ani ostatní nemečeli nejméně. Kozy nás však ignorovaly a na naše mečení nám odpovídal nějaký ožralý punker na druhé straně ohrady. Šli jsme se tedy chystat k hraní. Do řady! se slušným ohlasem dohráli a přidali a na pódium jsme se tak mohli nastěhovat my. Aparáty jsme měli již připravené a kytary naladěné a tak nás nejvíce zdržela přestavba bicích. Fans byli velmi nedočkaví a nás neustále pobízeli, ať už hrajeme. A protože zvukař byl Pan zvukař, bylo vše dílem okamžiku a my po zkoušce zvukové spustili. V areálu bylo nějakých 350 lidiček a skoro všichni tu čekali do pozdních nočních hodin na nás. Už to byl fakt potěšitelný, ale když jsme spustili, vytvořila se tak skvělá atmosféra, že se hrálo úplně famózně. Výtečný zvuk, snad stohlavý kotel pogérů s mohutnými sbory, naše výtečná nálada a Sváťova rozpovídanost - to vše učinilo koncert vskutku nádherným. Prostě to sedlo. Vrhali jsme CD jak o život a co jsme ušetřili v Prčicích, to jsme rozházeli zde. Skvělý publikum si to víc než zasloužilo. Hráli jsme něco přes hoďku nejběžnějších písní a pak ještě dvakrát přidali, neboť ovace byly vskutku mocné. Po hraní jsme rozbyli pod osvětleným vstupem na pódium byznys a aby Lucka nebyla rozsápána davem, který se na ni vrhnul, přišel ji na pomoc sám vrchní byznysmen. Po prodeji všeho možného, kdy byznys jen vzkvétal, ještě následovala krátká autogramiáda na vše možný a pak pomalý úklid věcí a příprava na odjezd domů. Areál Kyselka jsme opouštěli jako jedni z posledních, unavení, ale moc a moc spokojení - tohle byl totiž úplně parádní koncert a my ještě jednou moc děkujeme Vláďovi Volmanovi z Do řady! za pozvání.

	REPORTÁŽ - LITOMĚŘICE - SEVERNÍ VÍTR (5.8.)	16.8.2006
	Po zmoklém Antifestu jsme absolvovali další festival poznamenaný deštěm. Ne však tolik jako zmíněný punkový festival ve Svojšicích, neboť je přeci jen rozdíl hrát v přírodním areálu a na asfaltovém hokejbalovém hřišti. Sraz na sobotní hraní v Litoměřicích jsme měli v půl čtvrtý - takto stanovil a nařídil boss. Všichni byli dočasní a to včetně bedňáka Perníka až na jednu výjimku, jíž byl Don Pešatoros, který se zasekl na rodinném výletě a návrat ze ZOO tak krutě nestíhal. Naštěstí jsme měli od předešlýho hraní již vše naložený a tak jsme jen věci lehce přeorganizovali a v družném hovoru pod stromem před zkušebnou vyčkali příchod kapelního golema, který byl plný kajícných omluv, takže mu ani Sváťa nevynadal, jak to s oblibou opozdilcům dělává. Ostatně nebylo kam spěchat, protože Litoměřice jsou kousek a my tam dorazili téměř přesně dle plánu.V městě legendární Zahrady Čech jsme však lehce zazmatkovali, když jsme si spletli místo konání, ale alespoň jsme si prohlédli místa, která zde zalévá při povodních řeka a nadýchali se výparů z čističky vody. Najít hokejbalový areál HC Killers pak už nebyl problém a my zdárně stanuli před branami konání festivalu. Akreditaci šel provést muž k tomu určený, aby se od slečen od vstupu vrátil s typickým hněvem. Pak ale Sváťa natrefil na pořadatele z kapelky Existence, která celý festival Severní vítr měla na svědomí a my vstoupili a vjeli do areálu. Právě se chystala hrát kapela Kashmir, takže jsme si v klídku prohlídli místo konání a záhy porůznu přeparkovávali a zajížděli na místa těžko přístupná - do backstage a Sváťa absolvoval takový autoškolácký výcvik v manévrování s dodávkou mezi pódiem a hokejovými mantinely (těmi kulatými, za brankou), který s výtečnou navigací velezkušeného Šukece zvládl. Při našem příjezdu ještě nepršelo, ale při produkci mistrně zahraného avšak nudného HC v podání Kashmiru začalo poměrně slušně, takže jsme zajeli až přímo k pódiu a ještě pod připravený party stan, bychom se pomalu začali chystat. Naše manévrování a vybalování věcí budilo značnou pozornost a aby ne... Chovali jsme se jak banda vyhulenců :-) Přestalo na chvíli pršet, což nás nachystané a převlíklé potěšilo, ale těsně před přestavbou zase začalo. Stejně jako ve Svojšicích jsme tak přenášeli aparáty přikryté bundami a mikinami a na pódiu byla slušná zácpa. Pořadatelé asi zjevně nepočítali s průtrží mračen, nicméně se snažili pomoci co to šlo. Po zvukovce, která nalákala na pař plac drtivou většinu z nějaké té víc jak pětistovky dosud sedících či porůznu schovaných návštěvníků, jsme byli uvedeni moderátorem - zpěvákem Existece, a spustili. Pršet opět přestalo, ale vlídné počasí nepanovalo a honící se mraky nad Litoměřicemi působily vskutku hrozivě - rázem jsme pochopili motto festivalu, že Severní vítr je krutý festival. Byl... Od prvních tónů se ale rozjelo pogo a jeden bouřilivý ohlas střídal další - lidi byli fantastičtí. A protože byl i výborný zvuk (pan zvukař nám zjevně odpustil přejetý kabel) a i nám to sedlo na výbornou odehráli jsme příjemnou hodinku. A pranic na tom nezměnila ani nějaká ta naše minelka či stařecká demence spojená se zapomínáním textů - tentokráte v podání P.P.Cvoka. Skvěle jsme si zahráli, zavrhali CD (Šukecovi se podařil vytvořit opravdový les rukou) a po vyskandovaném přídavku se s výtečným litoměřickým publikem rozloučili. A zatímco jsme počali urychleně stěhovat apáru z pódia, rozjel Sváťa vedle něj byznys, přičemž prodal téměř všechna nová CD. Mezitím začalo opět drobně pršet, ale to už jsme měli k bossově údivu po jeho návratu z byznysmenování vše naloženo (nebyl by to Sváťa, aby to vše nepřerovnal) a tak následovalo opětovně manévrování podél mantinelů - tentokráte couvání. Zaparkovali jsme hned vedle areálku a šli si užít festiválek plný zvučných a zajímavých jmen. Revival Redhotů nebyl nic moc (soudě i dle velmi vlažného ohlasu lidí), ale dobře se při něm večeřelo. To naši kámoši z Magma hotel, to bylo ale jiný kafe. Jejich kotel byl stejně jako ten náš několikasethlavý a dost možná nás i předčil. Kvůli mrakům se brzy setmělo a světelná show podtrhla výkon téhle výborné partičky. Následoval Jolly Joker, ale to již celá naše posádky vyjma šoféra Sváti byla upravená pod obraz. Perník totiž poručil panáky, které naší zmoklé squadře přišly vhod, a pak další a když tohle vše zjistil boss - byl již velký problém dát při plánovaném odjezdu všechny dohromady. Řidič má opravdu tvrdý chleba a tak nebylo divu, že Sváťa odmítl setrvat až do úplného konce na Krucipüsk. Považte sami - když viděl střízlivý boss, potažmo zklamaný z produkce jeho dříve oblíbených "žolíků" Perníka objednávajícího kořaly se slovy:"Sštyry ňáký pänáky mydete!", následně vytuhlého Šukece pít griotku a poté ji zajídat okurkou rychlokvaškou, nezadržitelného a nezastavitelného Pípu Poea s ozubeným úsměvem a THCflashbackem z předešlého dne a hlavně rozjetého golema v první řadě hodně prořídlého kotle Jolly Jokera, zavelel k odjezdu. Jeho rozkazy se však vytrácely v nezměrné náladě ostatních, takže musel přijít ke slovu hněv a výhrůžka autobusového ranního spojení Litoměřice-Praha-Slaný. Vrcholem pak byl tanec P.P.Cvoka s Perníkem nad hlavou při přídavku "žolíků"... Pak bossovi došla trpělivost a v nastartovaném autě odpočítával dobu startu směr Slaný. Marné byly prosíky golemovy, jemuž Poe vyňal předtím šém: "Sváťo, zůstaneme ještě na Krucipüsk... Prosím... Jenom jednu písničku, prosím..." Kámen by se ustrnul, Sváťa však ne. A tak byl do Hyundaie nahnán rozjančený Perník, nastoupen vysmátý Poe a naložen polotuhý Šukec (na kraj, kdyby jako blil, tak abychom stíhali stavět). Veselý golem řádil na předním sedadle - několikrát napomínán bossem, chyběl jen výchovný pohlavek, ale to by si asi neodvážil nikdo. Golem je golem... Cesta zpět byl hrozně rychlá, neboť Sváťa porušil snad všechny předpisy předepsané rychlosti - ovšem nelze se divit, když posádka celou cestu hodně hlasitě zpívala Doors (Pípa anglicky a zbytek svahilskou hatmatilkou) - opravdu zážitek. Další humbuk nastal při vykládání apáry, kdy rozjařená čtveřice vzbudila snad celou Vepřkovu ulici. Nebylo divu, že Sváťa vypěnil. Zbytek úklidu věcí už proběhl v klidu a tlupa, jíž boss rozvážně nerozdal honoráře, šla pokračovat do nonstopů. Bylo to zdárné zakončení zmoklého festivalového víkendu....

	REPORTÁŽ - ANTIFEST - SVOJŠICE U PŘELOUČE (4.8.)	16.8.2006
	Zhoršení počasí spojené s častými přeháňkami nevěštilo na první srpnový víkend nic dobrého a páteční hraní na tradičním punkovém Antifestu bylo utopené v dešti a blátě. Koncertní sraz byl stanoven na druhou hodinu, resp. chvíli před ní. Původně jsme chtěli lehce po druhý vyrazit, ale ač drtivá většina věcí byla složena a připravena k nakládce již od zkoušky, chyběl nám citelně silný kapelní golem, který měl dorazit těsně před odjezdem, když vše bude naloženo. A tak když se počala ve 14.12 hodin země ve Vepřkově ulici chvět a voda v loužích se hýbala jako v Jurském parku, věděli jsme , že je zle. Dostali jsme vynadáno a to včetně bosse, nicméně síla P.P.Cvoka nám byla třeba a my s lehkým zpožděním v půl třetí odjížděli směr východní Čechy. Nová dodávka Hyundai je však vozidlo pekelně rychlé a Sváťa na to šlape jako ďas, takže jsme záhy ztrátu dohnali a po počátečních obavách přesně dle domluvy dorazili do areálu ve Svojšicích. Cestou někde pršelo a jinde ne, tady však vydatně. Po vyhnutí se alkoholem posilněných punx jsme projeli branou a davy zmoklých lidiček mezi stánky u hlavní příjezdové cesty, zaparkovali v backstage a šli se akreditovat. Následoval asi půlhodinový rozchod, který jsme využili porůznu - nejčastěji však zdravicí a družnými hovory se spoustou známých a pak už jsme se počali pomalu připravovat na náš set. Kapelce Fourth face chvíli trvalo než svá kvanta aparatury, jak je u HC kapel zvykem, odnosí a tak jsme měli co dělat. Na hlavní scéně zatím spustili němečtí Speichellbrois a my přes prudký déšť přestěhovali naše věci na vedlejší stage a začali s přestavbou. Stihli jsme to jen tak tak a částečně se okradli o pět minut ze setu. Po zvukovce jsme spustili úvodní Fronty a dav z betonu před hlavní scénou se rázem z větší části přesunul do bahna scény vedlejší. Našemu hraní tak přihlíželo několik set zmoklých punx, přičemž se pár desítek odvážlivců vrhlo do bahniště před pódiem a rozjelo pogo v bahenní lázni. Atmosféra byla tak nějak adekvátní příšernému počasí a my plně chápaly duševní stavy promočených lidí, přesto v pohodě. Ohlas po každém songu byl mocný a my se vzápětí prohráli onou necelou pětačtyřicetiminutovkou, jež nám byla přisouzena. Čas nám vyšel tak akorát, takže na přídavek už nezbyl čas, pročež jsme alespoň mezi nejvěrnější fans rozhodili standardní počet CD a pomalu se dekovali z pódia. Mezitím začalo pršet ještě víc, takže stěhování a nakládání věcí do auta bylo neskutečně nepříjemný, ale podařilo se. To už hráli na hlavní scéně SPS, kterým jsme publikum výborně rozehřáli a tak měli megakotel. My se najedli a napili a na Sváťův pokyn šli během hraní další kapely, jíž byli Heebie-Jeebies, rozlepit plakáty na Valník. Původně jsme chtěli ještě zůstat na Sto zvířat, ale déšť neustával, ba naopak a bahna a louží přibývalo i v backstage. Nebyl čas na hrdinství a tak boss po složitém manévrování na přeplněném parkovišti backstage zavelel k odjezdu. Pípa ještě usmlouval pět minut na požití sušeného žabince v autě s kluky z SPS, k čemuž se nachomýtl i Pešator a cesta zpět byla víc než veselá. Počáteční rozjařenost vyvrcholila nenažraností u oblíbeného Essa a následně celokapelní vytuhlostí. Spící posádku Sváťa před svoji putykou předhodil ožralým čechistům, kteří zde slavili Kristovy léta bráchy našeho náhradníka Frankyho. Bylo to probuzení pro všechny ostatní, když na ně ve spánku sesápala jiná zvířata :-) Šukec ucítil vůni výčepu a v Čechii zůstal, navíc se pilo zadarmo a Sváťa poté rozvezl oba Pavly a vůz uložil. Přijeli jsme krásně brzo, bylo teprve jedenáct, že až nám to přišlo neuvěřitelný. Jenže huliči měli dost a Šukec musel ráno do práce, tak se žádný další excesy nekonaly. A bylo to dobře :-)

	TÝDEN BEZ NOVINEK	3.8.2006
	Vzhledem k mé dovolené v zahraničí bych si dovolil upozornit, že se budete muset příští týden, tj. od 5.8. do 13.8. obejít bez novinek. Vše podstatné z poslední doby máte níže a to včetně Sváťova tradičního infa k hraní na příští víkend. Další reportáže a nové zprávy se zde objeví po mém návratu. Psavec Sváťa je z toho nešťastný převelice, ale nedá se nic dělat :-) Mějte se tu pěkně, váš webmaster si jede užívat...

	INFO K VÍKENDOVÝMU HRANÍ (4.-5.8.) + DALŠÍ VÍKEND (11.-12.8.)	3.8.2006
	Tentokráte bude trochu obsáhlejší, neboť v sobotu odjíždí webmaster RaCeK na další dovolenou, tudíž budete nejen o tuhle rubriku příští týden ochuzeni, tak abyste věděli dopředu co a jak. Teď v pátek 4.8. vystoupíme na tradičním punkovém open air festivalu Antifest, jehož již dvanáctý ročník se opět koná ve Svojšicích u Přelouče. Náš čas hraní je naplánován na 17.55 až 18.35 hodin na SECOND STAGE. Před námi němečtí Speichelbrois, po nás SPS. Pak asi ještě mrknem na Sto zvířat a pofrčíme domů, takže žádný excesy podobný těm loňským neplánujem :-) V sobotu 5.8. jedeme hrát do Litoměřic na open air festival Severní vítr, který se koná již šestým rokem v areálu hokejbalového klubu HC Killers u stadionu FC Slavoj Litoměřice. Tady zahrajeme od 19.00 do 20.00 hodin. Před námi Flattus, po nás Red hot chilli peper´s revival - na ty jsme moc zvědaví. Škoda, že Krucipüsk a Jolly Joker hrají tak pozdě - i je bychom rádi viděli. Na obou festech budeme v plné síle a kompletní sestavě, odkazy na festivaly najdete v rubrice KONCERTY. No a teď stručně k příštímu týdnu. V pátek 11.8. nejprv vystoupíme stejně jako vloni na open air Punkfestu v Sedleci-Prčicích, kde hrajeme v zámeckém areálu od pěti hodin odpoledne na Horror stage - před námi Vision days, po nás Benjaming band, abychom se následně přemístili do Bíliny. Zde v místním letním amfiteátru Kyselka zakončujeme premiérový open air festiválek PUNK LIVE, když budeme hrát po předposledních Do řady! Po nás pak už logicky nikdo :-) V sobotu 12.8. nás čeká výlet do hor. Ve Františkově u Rokytnice nad Jizerou v areálu penzionu Háskov se koná už 11.ročník open air festivalu Keltská noc -po loňské absenci tentokráte s naší účastí. Přesný čas nám zatím v tuto chvíli není znám, ale vypadá to okolo čtvrté, páté hodiny - podrobnosti se objeví na našem diskusním fóru či časem na stránkách festivalu. Před námi Záviš, po nás Doktor P.P. Vzhledem ke skvělému obsazení - Tři sestry, Wohnout, Ivan Mládek a Banjo Band ad. se tu asi výjimečně kousnem :-) Více o festech i zde v rubrice KONCERTY. I tento víkend budeme kompletní a natěšení na vaši diváckou podporu. A to je všechno. Tádydádydá - na viděnou na některé z výše zmíněných akcí ;-)

	NOVÝ KAPELNÍ VŮZ	3.8.2006
	Po dlouhých šestnácti letech jsme se konečně i my dočkali luxusního vozidla, které nám zpříjemní cestování. Minulou středu zakoupil Sváťa (tedy spíš jeho táta, který je vlastně taky Sváťa :-D) pro potřeby jeho putyky Baru Čechie a především potřeby naše úžasný vůz HYUNDAI H-1 2,5CDRi. Auto jest zakoupeno z bazaru, ale je jen rok staré, ještě v záruce, má šest míst k sezení, velký nákladový prostor a spoustu klasických moderních vymožeností, z nichž nejvíce oceňujeme klimatizaci. Zatím má dodávka pouze stříbrnou barvu, ale v dohledné době by měla být polepena pár reklamami a nápisy. Jak vypadá se můžete podívat na http://www.autostyl.cz/hyundai/h1-van.htm No cestování v něm je prostě paráda a my tak můžeme hrdě vyrazit vzhůru dalším koncertům.

	600 LIDÍ NA SLÁNSKÉM NÁMĚSTÍ	3.8.2006
	Křest CD BEST OF TOTÁLNÍ NASAZENÍ "Tak mi to PUČ" se maximálně vydařil. Na slánské náměstí si našlo cestu přes šest stovek lidí, kteří si nás přišli poslechnout a ač jsme očekávali slušnou návštěvu, tak tohle jsme opravdu nečekali. Není tedy divu, že jsme byli těsně před koncertem patřičně nervózní a všichni jako jeden muž měli trému, což už se nám léta nestalo.... Byla tu kromě několika set fans spousta známých a rodinných příslušníků, kamarádů, spolupracovníků i kolegů hudebníků, byli tu lidé mladší včetně dětí, ale i spousta starších lidí - a když tito téměř všichni vydrželi až do samotného závěru, přičemž postupně ještě další posluchači přibývali, byli jsme nadšeni a moc rádi. Více podrobností o pátečním křtu na se můžete dozvědět v reportáži níže, nicméně bych touto cestou rád ještě jednou poděkoval všem zúčastněným za podporu... Děkujeme za úžasnou atmosféru a báječnou diváckou kulisu... Děkujeme za krásný večer... Díky!!!

	REPORTÁŽ - KŘEST CD - SLANÝ (28.7.)	3.8.2006
	Na den D, jímž se stal již před drahnou dobou poslední červencový pátek jsme se na jednu stranu hrozně těšili, ale na druhou se ho docela báli. Ne nadarmo nám už mockrát staří zkušení slánští (a nejen slánští) muzikanti říkali, že nejtěžší je hraní doma. Už dlouho jsme ve Slaném nehráli samostatný koncert a i archivář a pamětník Sváťa by musel ve svých análech (historických, přátelé, historických) hledat, kdy to bylo naposledy. Je fakt, že doma vystupujeme dost možná víc než je zdrávo, ale pokaždé je to nějaký festival, kde se hraje chvilku, takže nám to tak nějak nepřijde. Navíc na slánské náměstí byl vstup zdarma a tudíž jsme očekávali příchod i těch, kteří na koncert normálně nepřijdou. Máme už přeci jen ve Slaném po těch letech trochu jméno a to, že ve městě funguje nějaká skupina Totální nasazení ví skoro každý. S vědomím všeho výše uvedeného jsme poctivě nadřeli téměř kompletní repertoár a na pátek dali sraz na půl šestou. Ač byla celý týden krutá vedra, v pátek se ochladilo, bylo pod mrakem, a po páté hodině, jak naschvál, začalo pršet. Už v tuhle dobu pomáhal náš boss, který z počasí šel málem do mdlob zvukaři Tačovi (je to jeho spoluhráč z bývalé folkové Vyschlé studny a současných Blueberry Fuckers, kapely hrající 1x v roce na Vánoce na náměstí koledy) s apárou, k čemuž se nachomýtl i Perník, načež i ten byl zneužit. Po odvezení zpěvů a světel na deštěm zkrápěné náměstí pak následovala nakládka věcí našich - to vše už do nového dodávkového automobilu Hyundai H-1 (více o něm v patřičné novince). Po desetiminutovém obdivování a slintání nad novým vozem, jehož všichni ještě neviděli, neboť ho boss koupil ve středu, jsme vynosili apáru a napoprvé uspěli s tetrisem při nakládání. Abychom si pamatovali jak věci ukládat, byla pořízena fotodokumentace mobily. Přijeli jsme na náměstí T.G.M., kde Tač se svými pomocníky finišoval s přípravami PA systému a světel, pomohli mu a záhy postavili a zapojili naše věci. Už tohle se dělo za účasti spousty zvědavců a s přibývajícím čase se slánské náměstí plnilo víc a víc. Sváťa ještě sjel Pípovi a Šukecovi pro pivo, neboť oba jmenovaní bez něj odmítli hrát (bylo to něco jako načepovat do auta palivo) a pak už se zvučilo. Radniční hodiny ukazovali třičtvrtě na osm, když jsme dozvučili - to vše před několika sty lidmi. Už někdy od půl osmé přestalo pršet, což byl zřejmě signál pro všechny, kteří dosud nebyli rozhodnuti, půjdou-li či nepůjdou. Rychlé přeladění, instrukce pro kmotra i pro nás - rychlá domluva co a jak, převléknutí v dodávce a s odbitím osmé hodiny jsme nastoupili. Na náměstí bylo víc jak 600 lidí (spočteno ze záběrů z videa z radnice - a to další průběžně chodili!!!) a mezi nimi snad všichni naši známí a příbuzní, do toho hafo kolegů z branže včetně těch starších, rodiče s dětmi i lidé středního věku a pochopitelně a to ponejvíce mraky našich věrných fans - byli jsme popravdě hodně nervózní a kdoví po kolika letech měli trému... Po úvodních Komínech jsme hráli další a další písně, při nichž se zprvu vlažné publikum čím dál tím více osmělovalo blíže k pódiu. Těsně před křtem však už byla díra mezi námi a zbytkem pěti set vzdálenějších lidí zaplněna. Vlastně jsme sami sobě udělali předkapelu :-) Po cca deseti písních jsme pak pozvali na pódium našeho vzácnýho hosta, pana Ivo Rubíka - starostu města Slaný, který s lehkostí sobě vlastní volně navázal na Sváťovo speakrování a slavnostně pokřtil CD slanou vodou - ne však ledajakou, tou poslední, která kdy ze slaného pramene pod Slánskou horou vyvěrala (je to už nějakých 200 let...) Po křtu a starostově požehnání jsme pak pokračovali v našem dvouhodinovém setu a hráli songy starší i novější. Pod pódiem se vytvořil skvělý kotel, byť těch mladších a nejmladších a lidé vůbec se tak nějak víc scukli směrem k nám, takže to bylo parádní. Fantastickou atmosféru podtrhla barevná světla, která jsme si objednali a my se díky úžasnému publiku odtrémovali a zahráli co to šlo. Mezi pogující kotel jsme pak naházeli několik desítek CD a song Slaný, k němuž jsme natáčeli záběry do připravovaného klipu, jsme na Krtkovo nařízení zahráli 3x - ale nakonec nám to bylo odpuštěno :-) V pořadníku bylo ještě pořád co hrát, ale čas kvapil a my před desátou skončili, abychom pak na skandování davu a četné žádosti ještě dvakrát přidali. Poprvé dva songy a na závěr reagge Zase dál, které bylo tečkou za vydařeným koncertem. Zcela jistě jsme překonali svůj vlastní rekord, protože tolik lidí na našem samostatném hraní dosud ještě nikdy nebylo a dalším rekordem byla celokapelní tréma, jíž rovněž nepamatujeme. Suma sumárum bezva hraní a nejpotěšitelnější byl fakt té skvělé návštěvy, která tu vydržela až do samotného konce - což byl důkaz, že se to líbilo. No a po hraní jsme ještě dali pár podpisů a hovorů, vše uklidili a odvezli, aby vzápětí začalo opět pršet a aby se pak většina kapely vrhla do víru života nočního Slaného. Zaslouženě ;-)

	REPORTÁŽ - TŘEMOŠNICE-KRASKOV (29.7.)	3.8.2006
	Poslední hraní prvního prázdninovýho měsíce v Třemošnici-Kraskově bylo takovou náplastí a náhradním hraním za odpadlé Barvy léta v Poděbradech. Náplast to však byla víc než hojivá a hraní v sále zdejší hospůdky bylo naprosto super! Sraz byl stanoven na půl šestou a my byli defacto oproštěni nakládání, neboť jsme u Pípy Poea nechali celého nového Hyundaie i s nákladem - střežil ho spanilý vlčák Baltazar alias pan Divoký. Jen jsme před zkušebnou něco málo přeskupili a jelo se. P.P.Cvok v roli navigátora byl vybaven mapou a přesným plánem cesty, nová dodávka frčela o sto šest a my pohodovou cestou za klidného provozu, luxusně rozvaleni v autě pro šest lidí pouze ve čtyřech, zdárně dorazili na místo akce a zdejší útulnou příjemnou hospůdku našli napoprvé. Zaparkovali jsme do dvora a po strmém kovovém (patrně požárním schodišti) pracně vynosili věci do sálu, který se nacházel v patře nad hospodou. Bylo tu pár lidiček a právě zvučila zdejší místní předkapela. Poté co jsme si věci vynosili následovalo přeuspořádání a vybalení byznysu, celková aklimatizace a hromadné klení nad zdejším pivním mokem Rychtář (ve školním hodnocení dostalo toto "pivo" od nás všech velmi slabou dostatečnou). Ještě než začala hrát předkapelka jsme hodili řeč s kluky z Mauritia, ale pak jsme si sedli a jali se poslouchat místní mladé rockery. Jenže během prvního songu téhle začínající kapely vypadl proud - jak se nakonec ukázalo, mohl za to právě celý Mauritius, který se rozhodl povečeřet v dolejší hospodě a zapnutá fritéza způsobila výpadek proudu. Ten trval víc jak půlhodinu, což nás uvedlo v záchvaty trudomyslnosti a další pití nechutného Rychtáře (Sváťu neméně nechutné Toma coly). Naštěstí jsme měli slušnou tržbu u byznysu a pak hojně lubrikovali, přičemž Šukec s Pípou Poeem úmyslně skřípli špatně sedícího bosse lavicí v choulostivých místech. Ale to už se hrálo. Neopunk s harmonikou nebyl špatný, roztancoval místní omladinu, ale zvukově nic moc a bylo znát, že kluci hrají hodně krátce. Než začal hrát druhý Mauritius, stačila se na schodišti strhnout bitka, jíž vyprovokovali nějaké plešky. Ty byly vykopány brzy ven - jen si majitel vymknul rameno. Mauritius zahrál standardně výborně a pokračoval v udržení lidí na place - to vše za zlepšeného zvuku. Někdy okolo jedenáctý pak přišla řada na nás. Lidičky, jichž přišlo bezmála 150, počínali býti dost vláční a utahaní - to ten Rychtář :-) tak jsme kvaltovali co to šlo. Přestavba, zvukovka a spustili jsme. Drtivá většina lidí pak zaplnila pařplac před zastrčeným nízkým pódiem a nedočkavci rozjeli pogo už na zkoušku zvukovou. Od prvních písní zavládla úžasná atmosféra, sice trochu komornější, ale o to upřímnější a my hráli a hráli a hráli. Sváťa se rozkecal a tak mluvené slovo našlo živnou půdu a ani oba další strunatci se v lubrikacích nenechali pobízet. Když se k tomu přidala i pódiová show, skvělý zvuk a nepřetržité pogo doprovázené vokály tanečníků, bylo to naprosto famózní. Hráli jsme spoustu songů na přání a tak nějak projeli téměř celý pořadník a po asi hoďce a půl a dvou vyvolaných přídavcích skončili. Pak následovalo rozdání dvacítky CD nejlepším pogérům - bylo to těžký vybrat z padesátky aktivních tanečníků a nechat něco i přihlížejícím slečnám, včetně personálu :-) Byla to perfektní akce a my byli velmi spokojeni, že jsme si na poděbradské Barvy léta, z nichž nás vyšachovali ani nevzpomněli. Náš exodus trval pak poměrně dlouho - než jsme se převlékli a vůbec dali dohromady (nezvěstný Šukec vykecával dole v hospodě barmankám díry do hlav), no a pak než jsme to všechno opět snosili po nepříjemném požárním schodišti a pak to za neskutečných lubrikačních řečí, při nichž se začalo hovořit jugoslávsky, zase naložilo... Odjížděli jsme někdy ve dvě ráno a jak zkraje ve voze zněla jugoslávština, kdy jsme kromě Čurana Močiče poznali i jeho známé - Kjundaje Pičiče a Pavliče Bezpiče, při blížení se domovu se ozývalo jen Šukecovo chrápání. Sváťu v jeho novém voze tentokráte nepřepadali ani mikro ani makro spánky a Hyundaiek nás s jednou žrací pauzou u Essa vyplivl ve čtyři ráno před zkušenou. Červencová hraní tedy máme za sebou - vzhůru na náročný srpen :-)